DI 30/2

DI - kapitola 30. - část II.

 

A v té chvíli se třídou rozlehla hlasitá rána. Harry zavřel oči a pomalu se otočil. Na místě, kde před chvílí stál jeho kotlík, byly nyní jen zbytky vařiče a okolo ležely střepy lahviček, kotlíku a zelenkavého lektvaru, který vybouchl tak, že by přistál na nejbližších studentech, nebýt neviditelné bariéry kolem nich. Ti, kteří se stačili schovat pod lavice, pomalu vylézali. Ron i Hermiona, pokrytí zelenou kaší se nejprve po sobě podívali s vyvalenýma očima a následně po Harrym stojícím s otevřenými ústy.

To bylo přece… nemožné. Všechno udělal dobře. Každou ingredienci přidal přesně podle instrukcí. Přece…

 

Zavřel ústa a podíval se na Snapea. To mu stačilo. Výraz zlovolného uspokojení, který viděl na jeho tváři, mu vypověděl absolutně všechno.

 

"No, no…" řekl muž a stoupl si vedle katedry se založenýma rukama na hrudi. "Vypadá to, že se pan Potter rozhodl nahradit pana Longbottoma na piedestalu kompletních budižkničemů. No, dobře, že jste nevyhodil do vzduchu celou třídu, Pottere. Nicméně, budete mít díky tomu zbytek odpoledne příjemné zaměstnání. Zůstanete tu po hodině a důkladně vše vyčistíte, bez použití kouzel."

 

Harry cítil, jak se jeho žaludek stáhl vzrušením. Tak Severus si začal hrát… Jak milé.

 

Po chvíli, když na sobě cítil pohledy všech studentů plné očekávání, uvědomil si, že by měl něco říct. Rozhodl se tedy: "To nebyla moje vina, profesore. Výbuch nastoupil spontánně. Jen jsem… zvýšil teplotu."

 

Snapeovy oči se zablýskly. Harry sotva zadusil úsměv.

 

"V tom případě, budete mít dostatek času pocítit takovou sílu výbuchu na vlastní kůži. Pokud samozřejmě, nevyvoláte další…" Muž přimhouřil oči.

 

"Ujišťuji vás, profesore, že o dalším výbuchu se dozvíte jako první…"

 

"O tom nepochybuji, Pottere," odpověděl Severus a ušklíbl se. "Pokud vše důkladně vyčistíte, možná pouvažuji nad tím, že vaší koleji velkoryse neseberu body."

 

Harry měl pocit, že mu něco těžkého spadlo do žaludku.

 

"Nebojte se, profesore. Nevynechám ani kapku…" odpověděl tiše a z celých sil se snažil nevypustit na rty úsměv.

 

Cosi v něm triumfálně vykřiklo, když uviděl, jak se na chvíli Severusovy oči rozšířily, a pak je přimhouřil tak, že mohl vidět jen Harryho.

Cítil takové vzrušení, že měl pocit, že nebude dlouho trvat a vzplane na místě. Vzrušením i... hrůzou. Stál tu ve třídě plné studentů... a vyměňoval si se Severusem dvojsmyslné narážky, plné skrytých zvráceností. A z mužova výrazu vyčetl, že myslí na totéž.

 

Och, proč k sakru nemůžou toho všeho nechat a jít dělat něco mnohem příjemnějšího? Ale už brzy…

 

Harry se vrátil k lavici, pozorován překvapenými a lehce zmatenými studenty a vyhýbal se znepokojenému pohledu svých přátel, pak si klekl a začal předstírat, že uklízí.

 

"To stačí!" oznámil ostře Severus, zírajíc na studenty. "Na uvaření lektvaru jste již měli dost času. Je čas na vyhodnocení vašich žalostných dovedností." A aniž čekal na nějakou reakci, přistoupil k lavicím, nahlížejíc do kotlíků a krátce a nesouhlasně vrtíc hlavou. Choval se jako někdo, kdo velmi spěchá a chtěl, aby to měl již co nejdříve za sebou. Když skončil, stál před třídou a všechny oslovil: "Vaše výsledky jsou stejně patetické jako kdykoliv předtím. Zdá se, že vám šest let výuky nestačilo ani k uvaření jednoho správného lektvaru. Konec hodiny. Vypadněte."

 

Studenti se po sobě rozpačitě podívali a pak se pomalu začali balit. Snape nikdy předčasně neukončil hodinu. Doopravdy ho něco muselo vyvést z rovnováhy…

 

"Nečekejte na mě," řekl Harry, když Ron a Hermiona postávali u dveří s taškami a evidentně nevěděli co dělat. "Může to být na dlouho." Ukázal na střepy a lektvar, jež byly všude.

 

Přikývli a zamířili k východu.

 

"Setkáme se ve společenské místnosti, Harry," řekla Hermiona, než dohonila Rona a zmizela za dveřmi.

 

V místnosti padlo ticho. Harry polkl a pomalu se zvedl. Zaslechl zamumlané kouzlo a na dveřích spatřil dva záblesky. Když se otočil ke Snapeovi, nemohl zabránit úsměvu. Muž mávnul rukou a nepořádek na Harryho lavici zmizel.

 

"Na dnešní hodině jste se choval arogantně, pane Pottere," řekl ostrým tónem Severus, schovávajíc hůlku.

 

Harry cítil, jako by měl v sobě rozžhavené uhlíky. Nevěděl proč, ale slova 'pane Pottere', vypovídala o tom, že budou pokračovat v této smyslné hře.

 

"Uvědomujete si, že byste měl být potrestán?" pokračoval Mistr Lektvarů a zíral na něj tmavým nesouhlasným pohledem.

 

Harry šel ke své lavici a sedl si na ni. Mírně roztáhl nohy, aby Snape mohl vidět vybouleninu v jeho kalhotách.

 

Ach, ano, byla tak tvrdý… A věděl, že Snape to vidí.

 

V jeho krvi začal proudit adrenalin, který odehnal zbývající rozum, a jediné na co myslel, bylo, jak nedávno píchal se Snapem, a pocity které při tom spojení měl, když byl v něm.

 

"Ano, profesore. Jsem si vědom toho, že mé chování bylo poněkud… nevhodné." Opravdu takhle se Snapem mluvil? "A lze říci, že dokonce nepřijatelné. Proto s Vámi naprosto souhlasím." Tajemně se usmál. "Jsem ochoten přijmout jakýkoliv trest, který mi dáte."

 

Severusova tvář se napjala, jako by se s takovým vzrušením nedokázal vypořádat. Harry uviděl, jak si rozepl knoflík na límečku a olízl si rty.

 

Och, to znamená, že se mu ta malá hra líbila… V tom případě nebylo žádných překážek, aby pokračoval…

 

Harry sjel rukama ke své kravatě. Trochu ji uvolnil a začal ji posouvat nahoru a dolů. Nahoru. A dolů.

 

Severusovy oči sledovaly pohyb jeho ruky a jeho oči začaly podivně zářit, jako černými plameny. Olízl si tenké rty a temně se usmál.

 

"A jak byste chtěl být potrestán, pane Pottere?"

 

Harry cítil, jak s každým slovem vzduch kolem nich těžkne a je více a více dusnější nevyslovenými sliby. Přivřel oči a nechal se pohltit požárem ve svém nitru.

 

"Hmm… Můžete mě ošukat, profesore," řekl tiše a nechal si na rty usadit mazaný úsměv.

 

Snapeovo obočí se zvedlo, a v jeho očích vybuchl ten samý požár, jako ten, který právě trávil Harryho.

 

"Takové sprosté slovo v ústech Nebelvíra?"

 

Harry si olízl rty. Cítil, jak se jeho penis snaží dostat ven, tak silně mu tlačil na kalhoty, že to téměř bolelo.

 

"Pak mi je budete muset zavřít, pane profesore," odpověděl chlapec a uviděl, jak v ten samý moment černé oči explodovaly. Snape stál u něj v několika krocích.

 

"Výborně," zasyčel, popadl ho za rameno, stáhl ho ze stolu a zatlačil ho, aby si před ním kleknul.

 

Když Harry dopadl na kolena, zjistil, že Snape uvolnil z kalhot svůj zarudlý, naběhnutý penis.

 

"Otevřete ústa," zašeptal chraptivým hlasem. Harry následoval pokyny. "Víc," nabádal ho muž, a pak ho popadl za vlasy a boky se natlačil na Harryho, vrhajíc mu svou dychtivě pulzující erekci do lákavě otevřených úst. Chlapec překvapený silou, s níž mu Snape zasáhl hrdlo, se začal dusit a trhl hlavou. Současně uslyšel nezvykle hlasité mužské zasténání. Vzhlédl a setkal se s hořícím pohledem, který žhnul příjemným uspokojením. Severusova tvář byla zrudlá a zářila, jakoby mu plameny nepředstavitelného vzrušení tančily pod kůží. Jakoby se splnila jeho největší fantazie.

 

Odtáhl se a znovu zatlačil, mírně změnil úhel, aby se Harry nedusil. Udeřil do jeho hrdla rostoucí rychlostí, dýchal a vzdychal jako ještě nikdy předtím. I kdyby se Harry chtěl osvobodit, nemohl by to udělat, protože Severus svíral jeho hlavu v železném sevření. Mimo to, neměl v úmyslu to udělat. Viděl, jak příjemné to pro Severuse je. A to, že mu to mohl dát, ho činilo šťastným. Nechal ho šukat svá ústa a dělalo mu tu sakra dobře. Nevšímal si nepohodlí, ani toho, že občas nemohl popadnout dech, když Severus zrychlil tak, že se zdálo, že nedokáže zastavit, jak stoupal do výšin rozkoše, do kterých se nelze dostat jiným způsobem. A Harry na sobě celou dobu cítil žádostivý pohled, slyšel, jak s každým přírazem muž více sténal, věděl, že muž sleduje, jak jeho penis klouže přes jeho zarudlé rty.

 

Harry se držel rukama na černých bocích muže a zaryl do nich prsty, když penis zasáhl jeho krk mimořádnou silou. Zavřel oči a nechal zrychlující se horkou erekci klouzat do svých teplých úst a s každým přírazem o něj jemně třel zuby, což u muže vyvolalo litanii kleteb přerušovanou sténáním chraplavým hlasem, které v Harrym vyvolaly vlny vzrušení.

 

Nikdy se mu nezdálo jeho jméno tak pěkné, jako mezi jedním a druhým zaklením vycházejícím z úst Mistra Lektvarů ponořeného do extáze.

 

Severus začal nabírat ještě rychlejší pohyby, dosáhl téměř šíleného tempa. Harry neměl čas popadnout dech. Zaryl nehty do boků muže, ale nepřineslo to žádný účinek. Severus byl daleko, v krajině rozkoši, a jeho sténání se vlnilo vzduchem. Začal mít křeč v čelisti.

 

Sevřel oči a pokusil se odsunout, ale Severus mu to nedovolil. Tisknul jeho hlavu a přitahoval ji ke svým bedrům s každým přírazem, aby se mohl ještě více ponořit do těsného hrdla, na které tisknul hlavičku svého penisu.

 

"Tak, přesně tak!" Severus se téměř úplně vysunul z Harryho úst a přirazil.

 

Z chlapcových očí vyhrkly slzy, když ucítil, jak erekce narazila do jeho hrdla následovaná výbuchem tepla, který zasáhl přímo jeho jícen. Zaslechl mužům sten, plný kleteb a lapání po dechu. Štíhlé prsty křečovitě svíraly jeho vlasy a tiskly mu hlavu s neuvěřitelnou silou do černé tkaniny pláště.

 

Nějakou dobu nemohl dýchat, nemohl se pohnout, nemohl ani zasténat, ale na tom nezáleželo. Byl plný žáru. A radosti.

 

Nakonec Snape povolil stisk a uvolnil jeho hlavu. Harry sebou škubl, cítíc, jak se horký penis mokrý od spermatu vysouvá z jeho krku, a ničím již nedušen, se nadechl vzduchu, jež k němu konečně proudil.

 

Chvíli kašlal a dusil se, snažil se otřít slzy, jež se mu držely v koutcích očí. Měl pocit, jako když se kolem něj vše točí. Cítil, jak mu po bradě teče sperma. Utřel jej rukávem a konečně se podíval nahoru na Severuse, stojícího nad ním se založenými pažemi, který se již zřejmě dal popořádku. Stále ještě těžce dýchal a jeho zčervenalá tvář se pomalu navracela ke své bledé barvě. Ale snažil se vypadat vyrovnaně, jako kdyby právě jako u vytržení nesténal a neklel, když píchal ústa svého studenta, jako by na tom závisel život.

 

Rázem z něj byl kontrolovaný Mistr Lektvarů. Přinejmenším se snažil být. Poněvadž jeho oči ho zradily. Zářily uspokojením, sebedůvěrou a naplněním. A ještě něčím, něčím nedefinovatelným… Kdyby to nebyl Snape a nebylo to naprosto nemožné, Harry by mohl přísahat, že to bylo něco jako… vděčnost. Ale to bylo nemožné. Tohle byl Snape. Snape, jehož ústa se zkřivila a oči se zúžily.

 

"Domnívám se, že budete muset po vyučování zůstávat častěji, pane Pottere."

 

Harry si odkašlal a odpověděl úsměvem, i když měl pocit, jako by měl v krku žiletky.

 

"V tom případě mi budete muset častěji dávat vynikající, profesore," odpověděl chraptivým šeptem.

 

Snapeovo obočí se stáhlo a tvář zostřila. Ano, jako by se mu něco v Harryho odpovědi nelíbilo. Ale ne to, co odpověděl, ale jakým způsobem. Zřejmě nečekal, že jejich malá hra způsobí v hrdlu chlapce tolik bolesti. Ale Harry se o to nestaral. Postavil se a oklepal se od prachu. Usmál se na Severuse a šel k lavici, aby si sbalil svoje věci. Mistr lektvarů ho svým zúženým pohledem sledoval celou dobu. Když Harry skončil, přehodil si brašnu přes rameno a obrátil se k muži.

 

"Jsem rád, že jsem tě mohl potěšit, Severusi," řekl tiše, stejným chraptivým šepotem.

 

Snape se zamračil a vypadal, jako by nad něčím přemýšlel. Harry nečekal na odpověď a šel tiše ke dveřím. Než se k nim dostal, zahlédl dva záblesky zrušených kouzel. Položil ruku na kliku a zaslechl Snapeův ostrý hlas.

 

"Očekávám vás dnes po večeři, Pottere."

 

Harry se prudce otočil a překvapeně se na muže podíval.

 

"Co? Přece dnes nemám… Aaaa…" zradil ho hlas, když mu to konečně došlo. Usmál se v odpověď. "Samozřejmě, Severusi."

 

Mužova ústa se zkřivila v něco, co by při slabším osvětlení mohlo být považováno za úsměv.

 

"Uvidíme se," zašeptal chlapec a bez čekání na odpověď, o které věděl, že stejně nedostane, zmizel za dveřmi.