DI 31/1

 

DI - kapitola 31. - část 1

Chytneš mě, když budu padat?
"Bastard! Věděl jsem, že tě jen tak nepustí, ale tohle už je trochu moc!" rozčiloval se Ron, když Harry vysvětlil jemu i Hermioně, že mu Snape přikázal vypít nějaké svinstvo, které mu podráždilo krk. A proto měl problémy s mluvením.
"Harry, myslím, že bys měl…" začala Hermiona.
"Já vím, jít k nějakému profesorovi a všechno mu říct," přerušil ji unaveně. Dívka se začervenala. "Ne, Hermiono, nedopřeju mu to uspokojení. Nezlomí mě. Dokážu se s ním vyrovnat sám. Nejsem ještě poražený." Musel si přiznat, že to mohl zahrát lépe.
"Harry má pravdu," řekl Ron a podpořil svého přítele. "Snape je prostě velký parchant. Pokud si začneme stěžovat a on se to doslechne, bude mít pocit, že vyhrál. Radši se udusím pudinkem, než abych mu to dopřál!"
"Oba jste blázni!" odfrkla si dívka a vyskočila. "Jdu se učit." Řekla hrdě a odešla.
Ron se podíval na Harryho a zavrtěl hlavou.
"Přece je pátek. Proč se musí učit v pátek?"
Chlapec pokrčil rameny a rozhlédl se po společenské místnosti. Pokusil se pohledem vyhledat Ginny, ale jak na potvoru, nebyla nikde k nalezení. A za chvíli měla být večeře. Potřeboval jí, aby měl nějaké alibi, když bude u Snapea.
Severus chtěl, aby k němu Harry dnes přišel. V poslední době se scházeli jen na trestech. Ale tentokrát ho Severus jen tak pozval do svých komnat. Ta myšlenka způsobila, že chlapec pocítil v žaludku podivné teplo.
Tamhle je!
Harry vyskočil z pohovky, vidíc jak Ginny sestupuje po schodech. Ignoroval Ronův překvapený pohled, přistoupil k ní a o něco lepším hlasem ji poprosil o chvilku soukromí. Několik nejbližších si vyměnilo jednoznačné pohledy a pokračovalo v činnosti.
"O co jde, Harry?" zeptala se dívka, když se zastavily v prázdném rohu místnosti.
Harry cítil Ronův podezřívavý pohled v zádech, ale neměl na výběr.
"Chtěl bych tě poprosit o laskavost," zašeptal.
"Co se stalo s tvým hlasem?" zeptala se zaskočeně.
"Eee… To je na dlouho," odpověděl a mávl rukou. Rychle jí vysvětlil, o co jde a ona souhlasila, že mu pomůže.
Ron ho celý večer podezřívavě sledoval, ale naštěstí se neptal. Přinejmenším prozatím.
Během večeře Harry nic nesnědl. Hrdlo ho strašně pálilo a měl pocit, jako by v něm měl nože. Když se s přáteli vrátil do společenské místnosti, okamžitě zamířil do ložnice. Chvíli hrabal v kufru a vytáhl z něj černé kalhoty, jako měl při Snapeových narozeninách a teplý sněhově bílý svetr, který si koupil nedávno v Prasinkách při své poslední návštěvě. Koneckonců ho Snape pozval. Nemohl přijít jako odrbanec.
Rychle se převlékl, nacpal si do kapsy plášť a běžel dolů k Ginny, která na něj už čekala.
"Harry, vypadáš…" začala.
"…tak jinak," dokončila za ni Hermiona, která se objevila vedle ní. "Nikdy jsem tě takhle předtím neviděla…"
"…oslnivě," dokončila zrzka, usmívajíc se.
"Eh…" dostal ze sebe a začervenal se.
"Jdete někam společně?" Ron se najednou objevil za nimi a podezřívavě se mračil.
"Co ti je do toho?" odsekla Ginny, chytila Harryho za ruku a táhla ho pryč. Ryšavec otevřel ústa, aby něco řekl, ale Hermiona ho popadla za paži a odtáhla ho na druhou stranu.
Když byli Harry s Ginny na chodbě, s úlevou se usmáli.
"No, podařilo se. Teď se můžeš jít setkat se svojí tajemnou vyvolenou." Zamrkala na něj. Harry se usmál.
"Díky, Setkáme se před desátou."
"Já také děkuju. Taky jsi mi pomohl vyklouznout. Ron nebude tak bručet, pokud si myslí, že jsem s tebou. Uvidíme se později." Zamávala mu a zmizela v chodbě vedoucí k západní věži, kde byla společenská místnost Havraspárců.
Harry se rozhlédl, pak přes sebe přehodil plášť a zamířil do sklepení. Rychle přešel kabinet a předtím než zaklepal na dveře do komnat, sundal si plášť a upravil si vlasy. Bohužel to vedlo pouze k tomu, že mu ještě více trčely všemi směry.
Když vstoupil do místnosti, Severus seděl v křesle a díval se do ohně. Nic nedělal, nečetl. Jen čekal.
'Na mě,' uvědomil si chlapec a ucítil v sobě teplo.
"Dobrý večer, Severusi," zašeptal chraptivě a sedl si do černého křesla.
Teprve když do něj s povzdechem dosedl, Snape otočil hlavu. Jeho oči spočinuly na Harrym a… okamžitě se rozšířily. Následně se pomalu přesouvaly po Harryho těle, k bokům a zpátky k obličeji. Objevil se v nich dravý záblesk.
Harry cítil, jak mu začíná být horko. Měl pocit, jako by mu Severusův pohled pronikal až do žaludku a rozebíral ho na malé kousíčky se značným potěšením pohlcujícím vše, po čem toužil. A vypadalo to, že to co vidí… se mu nezvykle líbí. Harry se začal vrtit, neschopen vydržet intenzitu toho pohledu a odkašlal si.
Teprve teď si všiml malé lahvičky stojící na stolku před ním.
"Co to je?" zeptal se a vzal ji do ruky. Vevnitř byla hustá, bílá tekutina.
"Něco na tvé hrdlo," odpověděl Severus. Na lahvičku se ani nepodíval, jako by byl natolik unesený Harryho bílým svetrem, že od něj nemohl odvrátit zrak.
"Je hezké, že jsi na to myslel, Severusi," usmál se a rychle vypil obsah lahvičky. Kdysi by nepochybně zaváhal, ale teď to bylo jiné. Teď… mu plně důvěřoval.
Cítil, jak mu hrdlem prochází příjemný chlad a zahlazuje bolest. Zavřel oči a těšil se z příjemného pocitu. Když je otevřel, podíval se přímo do Severusova ostrého pohledu plného jiskření. Odkašlal si.
"Teď je to mnohem lepší. Děkuju." Položil lahvičku na stůl a na okamžik panovalo v místnosti ticho. "Něčeho bych se napil," vyhrkl, když již nemohl snést napětí ve vzduchu.
Snape zamrkal, jako by byl vyrvaný z transu a podíval se na bar. Mávl hůlkou a Harry uviděl, jak jedna z lahví rozlila do vysokých zdobených sklenic průsvitnou tekutinu. Připlula k němu a položila se na stolek.
"Ale jen jednu, Pottere. Znovu nesnesu tvé opilecké excesy."
"Pokud si dobře pamatuju, byl jsi za ně tehdy rád," neudržel se.
"Nejsem ten, co tancoval nahý na stole," odpověděl s úšklebkem Severus.
Harry zamrkal.
Co? Nepamatoval si to... Přece nebyl až tak opilý… Na něco takového by si pamatoval.
"Lžeš," zabručel a napil se sladkého alkoholu. Snape zvedl obočí a sáhl po sklence whisky, která stála před ním. "Netancuju. Ani kdybych byl opilý, netancoval bych."
Vzpomínal si na ten večer. Obsahoval v sobě spoustu alkoholu, předměty kolem něho létaly a podlaha se mu pohybovala pod nohama, stejně jako si pamatoval na spoustu kouření a sexu, ale rozhodně ne na tancování na stole. Nenechá se tak snadno napálit!
"Dedukce hodná pochvaly, pane Pottere," řekl Snape a zavdal si velký lok alkoholu. Pak další. A několik dalších. Harry se znepokojeně podíval na sklenici, kde již chyběli tři čtvrtiny. Severus nikdy nepil tak rychle. Vypadalo to, že se připravoval na něco, co nedokáže udělat za střízliva.
Bylo to trochu… znepokojující.
Po chvilce si Severus odkašlal, podíval se do ohně a řekl: "Nedomníváš se, že v posledním zápasu mezi Kometami a Harpyjemi měl Higdon Saveloy raději chránit boční hráče, aby se vyhnuli útoku potlouku a následně i zranění, aby měl jeho tým šanci na výhru?"
Nastalo hluboké ticho.
Teprve, když Harryho mysli došlo to, co vlastně slyšel, dokázal zareagovat.
"Eh…"
Musel se přeslechnout. Určitě se přeslechl. Severus nemohl říct něco takového. To bylo absolutně nemožné.
Podezřele se podíval do své sklenice. Přece nevypil tolik, aby měl halucinace. Nakonec uznal, že by bylo vhodné něco odpovědět namísto toho, aby se díval s otevřenými ústy.
"Uhm... taky myslím. Ale Komety mají špatnou sezónu. Navíc, Savoy se rád předvádí a zapomíná, že jde o týmovou hru," vypálil automaticky, a cítil se jako v surrealistickém snu.
Severus Snape, Mistr Lektvarů, nejtemnější a nejvíce nenáviděný profesor, postrach celé školy a cynický bastard, s ním právě mluvil o famfrpálu?
Kdyby mu to před několika měsíci někdo řekl, poslal by ho ke Svatému Mungovi na povinné léčení.
"Ale musíš uznat, že je specialistou v Bradleyho obratu," oznámil Severus důvěrnějším tónem, i když stále neodtrhl oči od krbu.
'Berkeleyova obratu,' opravil Harry, ale neodvážil se to vyslovit nahlas. Cítil, jako by se pohyboval na tenkém ledě a jeden nepozorný krok by ho mohl zabít.
"Ale Harpie jsou mnohem lépe sehrané. A bez důvěry a porozumění nemůžou ani pomyslet na vítězství," odpověděl Harry a nechával se pomalu strhnout konverzací. Vždy rozmlouval o famfrpálu jen s Ronem, ale ten byl příliš tvrdohlavý, a když nějakému týmu fandil, choval se jako hluchý slepec, který neviděl žádné chyby, a nebyla s ním možná konstruktivní diskuze.
"Někdy i jednotlivec může rozhodnout o výsledku," odpověděl Severus. "Během utkání mezi Vosami a Hurikány vyhrál Oswald Ridwind celý zápas prakticky sám."
"Protože Zlatonka v podstatě sama vlétla do jeho ruky hned na začátku hry," reagoval Harry.
Severus odtrhl pohled od krbu a věnoval mu hluboký pohled.
"Na tom nezáleží. Faktem je jedině to, že díky němu Vosy zvítězily. Někdy může jedna osoba všechno zničit. Nebo vybudovat. Ty bys to měl dobře vědět."
Harry otevřel ústa, ale ihned je zavřel. Severus měl pravdu! Kruci! Proč měl téměř vždycky pravdu? Dokonce i o zatraceném famfrpálu! Koneckonců, to on byl odborník a ne Snape, který nikdy předtím o tento sport neprojevil zájem. Vůbec žádný zájem. Až do teď…
Harry zamrkal. Myšlenka, která celou dobu trpělivě čekala na prahu jeho vědomí, se konečně zavrtěla a zaklepala na pomyslné dveře, aby přilákala jeho pozornost.
Severus to udělal, aby se mu odvděčil. Harry se kvůli němu učil mluvit o lektvarech, dokonce napsal test tak dobře, že dostal 'vynikající' a Snape… si toho cenil. Harry cítil, jak se v něm rozlévá teplo. Měl pocit, že už nic jiného nepotřebuje. Že by tu mohl takhle sedět, upíjet alkohol a rozmlouvat se Severusem o famfrpálu do konce svého života. Samozřejmě by občas nepohrdl dobrým sexem. Vlastně radši častěji. Hodně často. Nejlépe každý den.
Usmál se pro sebe.
"Někdy jedna osoba může druhou uvést do velmi zajímavé situace…" řekl s drzým úsměvem. "Měli bychom takové hry hrát během hodin častěji. Jsou nezvykle… stimulující, nemyslíš?"
Severus zvedl jedno obočí.
"A velmi nebezpečné. Vím, že toto slovo není ve tvé slovní zásobě, ale pravděpodobně si neuvědomuješ, že toto si nemůžeme dovolit. Bylo to naposledy. Nikdy se už nepokoušej takovou věc opakovat. Na hodinách musíš držet svoje pudy na uzdě."
Harry semkl rty.
"Moje pudy?" zeptal se a předstíral překvapení. Zachichotal se, když viděl vražedný pohled, který mu Snape věnoval. "To bude těžké… Nevíš, jak těžké to dnes bylo. Popravdě byla chvíle, kdy sem to chtěl udělat. Vsunout svou ruku do kalhot…" Harry přimhouřil oči. "… a sám se uspokojovat, dívat se přímo na tebe a vědět, že seš si plně vědom toho, co dělám a nemůžeš to žádným způsobem dokázat…" Merline, opravdu to řekl nahlas? Bylo to alkoholem. Muselo být!
Viděl, jak muž sklopil oči k jeho rozkroku, jako by čekal na to, co Harry teď udělá. "Ale musel jsem to ignorovat." Pokračoval a usadil se v křesle pohodlněji. Přehodil jednu nohu přes opěradlo, opírajíc se zády o druhé a ruce si založil za hlavou. "Protože kdyby si toho někdo všiml, teprve tehdy by to byla jízda…" Cítil, jak mu v žilách cirkuluje alkohol. Byl neuvěřitelně uvolněný. Podíval se na strop a nechal se unést představivostí. "Už vidím ty titulky: Harry Potter - Chlapec, který masturboval v hodině. Zlatý chlapec už není tak zlatý. Hahaha. A ty komentáře: Vždy jsem věděla, že s tím chlapcem není něco v pořádku, řekla nám Rita Holoubková. Varovala jsem vás, ale nikdo mě neposlouchal, mohl to dělat už dlouho! Kdo ví, kolik nevinných myslí zkazil? Dostali jsme lavinu dopisu od těch, jež byli touto událostí pobouřeni: Můj syn chodí s tímhle zvrhlíkem do školy! Prosím, okamžitě ho zavřete ke Svatému Mungovi! Je nebezpečný, musí se léčit! Kdo ví, jaké zvrácenosti ukrývá za fasádou normálního zdravého chlapce, hrdinou kouzelnického světa, prohlásil zklamaně ministr. Požádali jsme ředitele Bradavic, aby se k této skutečnosti vyjádřil. Obdrželi jsme pouze toto: Ach, to je závažný problém. Chcete citronový bonbon?" zastavil se, protože už nedokázal pokračovat a zasmál se. Odtrhl oči od stropu a podíval se na Severuse.
Mužova hlava byla odvrácená a bojoval s třesem pobavení na svých rtech, ale moc se mu to nedařilo. Jeho ramena se třásla a u očí se objevovali vrásky.
Harrymu se rozšířily oči, nemohl tomu uvěřit. Opravdu Severuse rozesmál? Toho Severuse, který vždycky jen vrčel, když se jiní smáli a vypadal, jako když mu humor úplně chybí?
Ale kouzlo zmizelo, když se Snapeovi konečně podařilo ovládnout a podíval se na Harryho očima, jež v sobě ještě stále měly jiskry pobavení.
"To by byl… zajímavý článek."