DI 33/2

DI - kapitola 33. - část II

Stál před výlohou dárkového obchodu. Na jedné z polic stála figurka. Vlastně dvě figurky, navzájem propojené. Zářivý stříbrný had zapletený s třpytivým zlatým lvem. Pohyboval se pomalu mezi jeho tlapami, obtáčel jeho měkkou hřívu a obaloval se kolem jeho hrudi v objetí.

 

Harry tam stál a díval se na ně, jako by byl očarován.

 

Kolem figurek bylo několik dalších, symbolizujících koleje v různých kombinacích, ale jeho zajímala jen tahle jedna.

 

"Počkej tu, Hagride. Budu hned zpátky." Řekl svému příteli a vešel do obchodu.

 

Místnost byla zaplněná studenty, kteří kupovali dary svým příbuzným. Harry si všiml zmijozela ze čtvrťáku, který se červenal a rozhlížel se kolem, jako by se bál, že ho přátelé přichytí při tom, jak si kupuje figurku hada s jezevcem.

 

Harry se usmál. Tak to bylo se sympatiemi a antipatiemi mezi kolejemi. Vždy tu bude někdo, kdo nebude věnovat dost pozornosti stereotypům a bude chtít jít svou vlastní cestou.

 

Zmijozel mezitím již vycházel z obchodu a Harry stále stál uprostřed místnosti, cítil se nesmírně hloupě a neměl odvahu, aby se přiblížil k pultu. Ale nemusel čekat dlouho…

 

"Och, pane Pottere!" zatleskala prodavačka oblečená v růžové zástěře. "Je to čest, že vás tu vidím. Přišel jste si pro dárek pro někoho blízkého?"

 

…no vlastně.

 

"Eee…" vyrazil se sebe Harry, cítíc na sobě oči všech v obchodě. "Já... ech... Myslím... Kamarád mě požádal, abych mu koupil něco pro jeho přítelkyni," vyheknul a cítil, jak má sucho v krku. Prodavačka se na něj dlouze podívala a usmála se.

 

"A, ten kamarád, chtěl něco konkrétního?"

 

"Ehm… ano. Ve výloze se mu opravdu líbila jedna figurka. Se lvem a… a…" Proč se na něj musí usmívat tak na nervy jdoucím způsobem? "hadem." Zakončil a cítil, jako by ho někdo dusil. Prodavačka zvedla obočí a pohlédla na Hagrida, který se díval přes výlohu.

 

Úžasné, teď všichni budou vědět, že jeho pravděpodobná přítelkyně je ze Zmijozelu. Fakt skvělé! Jako by někdo mohl uvěřit jeho pohádce o kamarádovi, když vidí prodavaččinu tvář, mohl by klidně mluvit o stádu krvelačných koček, které ho pronásledují a musí se před nimi skrývat v tomhle obchodě, protože na něj číhají před vchodem.

 

Naštěstí žena už nic neřekla, pouze vyndala figurku zpod pultu, zabalila mu ji a vysvětlila Harrymu, že je očarovaná tak, aby po pronesení nějaké fráze či slova hrála.

 

Harry tiše poděkoval a vyběhl ven z obchodu, stále na sobě cítíc pobavený pohled.

 

Ale jakmile byl venku, už mu na tom nezáleželo. Nejdůležitější bylo, že konečně našel ten správný dárek pro Snapea. Usmál se nad představou Snapea až figurku uvidí. Ale musel jí koupit! Byla tak… dokonalá.

 

Harry se zastavil ještě v několika dalších obchodech, koupil dárky pro přátele a pro sebe červenou saténovou košili a černou kravatu na sváteční večeři.

 

Hagrid byl velmi příjemným společníkem. Na nic se ho neptal a nesnažil se vidět, co koupil. S Ronem a Hermionou by to nešlo, aniž by se s nimi nepohádal. Ukázalo se, že Hagrid slyšel o události pořádané Tonksovou a že by rád šel, ale hlavně stál o to popovídat si s nimi, protože měli zřídka kdy čas ho navštívit.

 

Harry se díky tomu cítil trochu hloupě. Snape zaplnil každou jeho volnou chvíli natolik, že zapomněl na zbytek světa. Už dlouho plánoval napsat Lupinovi dopis, ale něco ho rozptylovalo. Nebo spíš někdo. Nebo spíš setkání s někým. Přemýšlel o něm téměř pořád, když se neučil, nebo nespal.

 

Do háje se Snapem!

 

S jeho Snapem.

 

Rona našel ve stejném obchodě, ve kterém ho nechal. Odchytil ho v oddělení s pomůckami pro efektivní taktiku a obrannou techniku a Harry měl co dělat, aby ho odtamtud dostal. Setkali ses Hermionou vedle Tří Košťat. Měla plnou tašku knih a na tvářích vzrušení. Celou cestu do Bradavic jim vyprávěla o nejnovějším díle numerologických knih, na který narazila v knihkupectví, nemohla se zastavit.

 

Hagrid je doprovodil až k branám hradu, zamával jim a slíbil, že se sejdou na večírku, pak pokračovali do vstupní haly a zabočili k nebelvírské věži s dalšími vracejícími se studenty z Prasinek.

 

***

Když vešli do hostince, museli se zarazit, aby se ujistili, že jsou na správném místě, ale přítomnost šedivého hostinského a kozy někde za barem potvrdila jejich předpoklady. Byli u Kančí hlavy, ale… tak nějak změněné.

 

Každý kout místnosti byl ozdoben barevnými girlandami, koulemi a světýlky. Stolky s ubrusy a hořícími svíčkami byly pokryté specialitami z Medového ráje. Uprostřed toho všeho bylo utvořené zvláštní místo pro tancování, naleštěné parkety odrážely ze stropu tmavě modré nebe.

 

"Je to tu pěkné…" zašeptala Hermiona a potěšeně se rozhlížela. "To jsi udělala sama?"

 

Tonksová se nadšeně usmála.

 

"Profesor Kratiknot mi trochu pomohl se stropem a profesorka Prýtová vyrobila girlandy z květin."

 

Uznale pokývali hlavou a šli si vybrat stůl.

 

"Nemůže toho nechat?!" syknul Ron, když se posadili, a vpaloval se jestřábím zrakem do Ginny, která se držela za ruku s nějakým vysokým Havraspárcem. seděla s ním v samém rohu místnosti, a vrhala na bratra tu a tam naštvané pohledy.

 

"Jak ho může tak nenuceně… držet za ruku? A to mě na očích! Půjdu tam a…"

 

"Sedni si!" Hermiona s Harryho pomocí chytila Rona za košili a stáhla ho zpátky na místo. "Co to děláš? Přece nic nedělají! A Ginny si může chodit, s kým chce! Přestaň se konečně chovat jako blbec a dej jí trochu svobody!"

 

Ron na ni hodil svůj nejvražednější pohled, ale ten s ní ani nehnul.

 

"Řekni něco, Harry," podívala se na něj Hermiona.

 

"Já… ee…"

 

"Ahoj všichni!" Luna se náhle objevila u jejich stolu. Měla na sobě zelené šaty připomínající vánoční stromek ověšený ozdobami a řetězy. A na hlavě velkou, zlatou hvězdu. "Můžu si k vám sednout?"

 

"Jasně!" Harry ji jako první udělal místo, vděčný za záchranu od hádky jeho dvou kamarádů. Měl jich už dost, a to party ještě ani nezačala.

 

"Ehm…" Hlas ozývající se ze středu místnosti je donutil, aby zmlkli a podívali na Tonksovou, stojící uprostřed. "Chtěla bych vás tu srdečně přivítat a poděkovat vám, že jste přišli. Doufám, že se dneska budete skvěle bavit, a že vás tento večer sblíží…" Harrymu se na chvíli zdálo, že se Tonksová na zlomek vteřiny podívala na Lunu sedící vedle něho. "…ještě víc než jste byli… dřív. Ehm, všechno motám." Mávla rukou a rozpačitě se usmála. "To už stačí. Jezte, pijte, a bavte se tak dobře, jako bych tady nebyla." Kývla hůlkou směrem k stranou stojícímu gramofonu, který začal hrát živé zvuky vánočních kouzelnických písní. Harry většinu z nich neznal, ale rychle se přidal k Ronovi, Hermioně, Luně a Tonksové, která si k nim přisedla.

 

Po povinném kole máslového ležáku, vytáhla Nymfadora ze svého černého pláště zdobeného stříbrnými nýty, láhev něčeho 'ostřejšího', a po složení přísahy, že to nepoví žádnému jinému profesorovi, jim trochu nalila do sklenicí s pivem.

 

Harrymu se zdálo, že to chutnalo podobně jako martini, které pil u Snapea, ale v krku to pálilo o mnoho víc. A bylo to trochu hořké, ale díky tomu to vyvážilo sladkost smetanového piva. Tonksová si nalila trojnásobnou dávku a široce se usmála.

 

Luně po první sklenici piva nebezpečně zčervenali tváře. Začala jim povídat o spiknutí, ve kterém se Ministerstvo snažilo zakrýt své činy teroru a agrese proti čarodějnicím žijícím o samotě a podezřívají je z únosů mudlovských dětí. Ale její otec odkryl jejich způsoby a publikoval je v 'Jinotaji', díky čemuž se ho snažili zavřít do Azkabanu, aby ho umlčeli. Všichni jí naslouchali s uvolněnými úsměvy na rtech. Dokonce i Neville, který si k nim také přisedl. Všichni, kromě Tonksové, která vypadala, jako by jí nevěřila ani jediné slovo. Po třetí rundě piva s něčím 'navíc' Luna zmlkla a stala se podivně tichá. Nakláněla se ze strany na stranu, rozmazaným pohledem zírala na stůl a občas se podívala na Rona smějíc se vtipům Tonksové… A tak se Harry opět napil a dál ji pozoroval se zvětšujícím se zájmem.

 

Několik párů se nakonec odvážilo a začalo tančit na parketu. Tonksová jedním silným tahem posadila Rona zpátky na místo, když chtěl vyskočit a odtáhnout Ginny od přítulného tance s Havraspárcem. Po nějaké době k jejich stolu přišla neznámá dívka, která se představila jako Anastasia Lipswic a vysvětlila, že přišla spolu s Ginny a jejím přítelem Gregorym. Nesměle se zeptala, jestli by se mohla posadit a veselá společnost ji nechala. Posadila se naproti Harrymu a věnovala mu mrzutý úsměv.

 

Když si Tonksová začala povídat s Nevillem o bylinkářství, Ron a Hermiona se na sebe krátce podívali a něco si šeptali, a Luna koupala svůj pohled v poloprázdném půllitru, putujíc myšlenkami někde daleko, Anastasia si odkašlala a poslala Harrymu nesmělý pohled.

 

"Jsi tady sám, Harry?" zeptala se tichým, křečovitým hlasem.

 

Ou…

 

V chlapcově hlavě se rozsvítila výstražná kontrolka s nápisem: Pozor, další 'malá Ginny'!

 

"Ee... No, ne úplně. Je tu Ron, Hermiona, Neville, Luna, T…"

 

Dívka se zachichotala a zčervenala.

 

"Jsi tak zábavný…" Harry se na ni rozpačitě podíval. "Myslím tím, jestli… no víš… jestli máš přítelkyni?"

 

Harry pocítil, jak se mu na tvářích rozpíná ruměnec.

 

"Jo, mám. Ale není tady. Ona… nemohla přijít."

 

"Je z Bradavic?" ptala se dál dívka. Mírně přikývl, vpalujíc pohled do svého piva. "Je ze... zmijozelu?"

 

Harry zvedl hlavu.

 

"Co?"

 

Rozhovory u stolu náhle utichly. Harry téměř cítil vibrace napětí několika párů poslouchajících uší.

 

"Odkud jsi…? Kdo ti to...?" začal koktat.

 

Dívka zčervenala.

 

"Slyšela jsem to. Dnes odpoledne. McMillan z čtvrtého ročníku Nebelvíru to řekl Peterenovi a Ciddemu. A oni to řekli…"

 

"Je to drb!" vyhrkl Harry rychle, když viděl Ronův nevěřící pohled. Oh, už si představoval ty argumenty, kdyby jeho přítel opravdu uvěřil, že Harry chodí s někým ze Zmijozelu.

 

"Och, Harry!" Hermiona se usmála. Nevypadala překvapeně, spíš smířeně. "Přece je to očividné. V opačném případě bys to před námi netajil, víš. V poslední době jsi stále nepřítomný, usmíváš se sám pro sebe, ztrácíš se ve vlastních myšlenkách. Jestli to nejsou známky zamilování, pak se nejmenuju…"

 

"Věděla jsi o tom?" zeptal se jí Ron. "Věděla jsi to, a nic si mi neřekla?"

 

"Domnívala jsem se." Poopravila ho Hermiona. "Každopádně, kdybys věnoval pozornost něčemu jinému než večeři, sám bys to viděl."

 

"Proč jsi mi to neřekl?" Ron nevnímal úvahy nebelvírky a zlostně se zadíval na Harryho. "Jsem tvůj nejlepší přítel! Měl bych vědět, že…"

 

"To je Harryho věc," řekla náhle Luna. Všichni se na ni zaskočeně podívali. Přes poslední půl hodinu neřekla ani slovo. "Je to Harryho věc, co a s kým dělá. Musel mít vážný důvod, že vám to neřekl. Kdybych byl jím, také bych vám nic neřekla. A nemůžete to po něm chtít. Harry o tom nechce mluvit. Je to tak?" Rozhodně se na něj podívala.

 

Harry na ni na okamžik překvapeně hleděl, ale když přišel k sobě, vděčně se usmál a přikývl.

 

"Pravda. Díky, Luno."

 

Ron, který zřejmě nakonec také přišel k sobě, si odfrkl, patrně uznávajíc, že Luna nestojí za poslech a otevřel ústa, aby dál trápil Harryho otázkami, ale Hermiona ho zastavila, chytla ho za paži a pevně ji stiskla. Chlapec se na ni rozzlobeně podíval, ale když viděl její intenzivní pohled, říkající 'ještě jedno slovo a budeš mít potíže', rychle to vzdal a sklopil oči do svého piva.

 

"Máš pravdu, Luno," řekla nakonec Hermiona. "Promiň, Harry. Neměla jsem tak moc mluvit."

 

Harry pokrčil rameny a napil se piva. Chtěl jen, aby tohle téma už zůstalo uzavřené. Věděl, že neměl kupovat dárek pro Severuse před tolika studenty. Drby se v Bradavicích šíří rychleji než smrad bomb hnojůvek. Ale ať si ho podezřívají. Dokud si nedají tu práci a nezjistí pravdu, můžou si myslet, co chtějí. Ještě líp, když si budou myslet, že je s někým ze zmijozelu. Je to přinejmenším dobrá výmluva, proč jim o tom neřekl a proč jim nikdy nepředstavil svou milovanou.

 

"Ehm…" odkašlala si Tonksová a očividně chtěla přerušit to nepříjemné ticho, které padlo. "Co děláte s těmi mandragorami a sněhovými květinami, když už jste je přesadili?" otočila se na Nevilla, jako by vůbec nepřerušila rozhovor. Ale Harry si všiml, že se každou chvíli kouká na Lunu a v jejích očích se blyští cosi... zvláštního. Jako by ji něco trápilo.

 

Luna se vrátila k zírání do své sklenice, Hermiona zašeptala cosi Ronovi, a Anastasia se s červení na tváři omluvně usmála na Harryho.

 

"Promiň…" zašeptala. "Nechtěla jsem…"

 

"To je jedno." mávl nebelvír rukou. "I tak by se to nakonec dozvěděli." dodal.

 

Z gramofonu začal vycházet zvuk jakési melodické balady. Světla zhasla a na parketu se objevilo více párů.

 

Anastasia se na Harryho dlouze podívala a olízla si rty.

 

"Tak jsem přemýšlela… Šel bys… šel by sis semnou zatančit?"

 

Harry se málem udusil pivem.

 

"Co?" zeptal se dezorientovaně.

 

Tančit? On? To je asi nějaký vtip. Málo zábavný vtip.

 

"Ne, díky, mám… bolí mě kotník," zamumlal první lež, která ho napadla. Dívka si povzdechla a teskným dlouhým pohledem se podívala na páry, které se objímali. K Harryho uším se dostala slova písně zpívané ženským hlasem:

 

No you don't know the one
Who dreams of you at night
And longs to kiss your lips
Longs to hold you tight
Oh I am just a friend
That's all I've ever been
Cause you don't know me**

 

"Opravdu se mi ta píseň líbí," řekla Anastasia, dívajíc se na Harryho s nesmělým a plným úsměvem na růžových rtech. Harry poslouchal text.

 

I never knew the art of making love
No my heart aches with love for you
Afraid and shy I let my chance go by
The chance that you might love me too**

 

'Milost,' zasténal v mysli a na poslední chvíli zastavil touhu udeřit čelem o stůl. Podíval se na dívku, jenž na něj hleděla zářícím pohledem. Nedalo se říct, že by byla ošklivá. Měla dlouhé, kaštanové vlasy a oči v barvě máslového ležáku, ale... nebyla ním. Neměla ty démonické oči ani úsměv podlamující nohy. Kdyby neseděla před ním a nesnažila se ho tak nápadně svádět, Harry by jí ani nevěnoval pozornost.

 

"Možná…" ozvala se po chvíli. "Možná jen…"

 

"Za chvíli se vrátím," přerušil ji Harry a rychle se zvedl z místa. Zamířil k Ginny, odtrhl ji od jejího přítele a odkašlal si.

 

Dívka se rychle otočila a rozšířila oči, vidíc za sebou svého přítele.

 

"Och, ahoj, Harry," usmála se.

 

"Můžu si s tebou promluvit?" vycedil. "Teď."

 

Ginny se zamračila, ale přikývla, a podívala se na svého přítele.

 

"Hned se vrátím, Gregu."

 

Vstala od stolu, políbila ho na tvář a nechala se Harrym zatáhnout do rohu místnosti.

 

"Kdo je ta holka, co jsi přivedla a co ode mě chce?" zeptal se a podrážděně se na ni díval.

Ginny se mu podívala přes rameno a zasmála se.

 

"Anastasia? Je ze čtvrťáku a je do tebe smrtelně zamilovaná. Je to sestra Grega. Hučela do nás, abychom ji sem vzali, když se dozvěděla, že tu taky budeš. Nebuď na ni moc hrubý, Harry."

 

"Co? Zamilovaná do mě?" Harry vyvalil oči a podíval se přes rameno. Anastasia mu zamávala a usmála se na něj. "Ale ona mě vůbec nezná. Nicméně, je mi to jedno. Celou dobu mě mučí, abych si s ní zatancoval," vycedil přes zaťaté zuby.

 

"Tak to udělej. Nevidím problém. Bude šťastná a můžeš ji nakonec od sebe odlepit."

 

"Nechápeš to. Nechci tancovat. Neumím tancovat. Nelíbí se mi… Co to děláš?" zvolal překvapeně, když ho Ginny vytáhla na taneční parket. Na poslední chvíli chytil rovnováhu, poněvadž po třech rundách máslového ležáku a něčím 'extra' od Tonksové se mu točila hlava a začal mít vážné problémy s motorickou koordinací.

 

"Ukážu ti jak tančit," rozesmála se Ginny, popadla ho za ruce a přitáhla se k němu. Pohlédla stranou k Gregovově stolu a zamávala mu, aby mu dala znamení, že je všechno v pořádku. Zamrkala na něj a otočila se zpátky k překvapenému Harrymu. "Během vánočního plesu ve čtvrťáku ti to docela šlo, ale musíš zapracovat na technice," Ginny mu položila ruku na svůj pas a popadla ho za druhou. "Teď zavři oči a snaž se zapamatovat si kroky. Vlevo. Vpravo. Krok vzad. Skvěle. Teď do strany a otočit." Pustila ho, udělala otočku a přitáhla se zpátky k němu. Ovanula ho sladká vůně jejího parfému. Cítil na tváři její hebké vlasy. "Dobře, přesně tak. A teď ještě jednou. Vlevo…"

 

Bylo to divné, ale tančení s Ginny nebylo tak těžké. Možná to bylo díky alkoholu, jež mu putoval v žilách. Necítil se tak napjatý, jako před dvěma lety. Necítil na sobě tlak, způsobený několika desítkami párů očí, které se na něj dívali. A navíc si pamatoval kroky. Ne, vůbec to nebylo tak složité. A kdyby o tom víc přemýšlel, celkem se mu to i líbilo. A díky tomu, že měl celou dobu zavřené oči, mohl si představovat, že tančí se Severusem.

 

Ne, to byl hloupý nápad. Oba nenáviděli tanec. Ale možná… možná jednou…

 

Mohl by se k němu dostat blízko. Jo, přesně tak. Ovinul by ruce kolem jeho pasu, cítíc pod prsty jeho hrubý hábit, a slyšel by tiché tóny kolem nich. Tak jako teď. A mohl by si položit hlavu na jeho rameno a…

 

… a v té chvíli uslyšel Ginnyn dezorientovaný hlas:

 

"Co to děláš Harry?"

 

Její slova se smísila s náhlým, nepříjemným vzrůstem napětí, které způsobovalo, že se mu postavily všechny chloupky na těle. Harry otevřel oči a jeho zrak padl na dveře. Dveře, ve kterých stál Brumbál a… Snape.

 

Harry zakopl o vlastní nohy, zakymácel se, chmátl po nebelvírce a přistál na podlaze. A Ginny na něm. Potřeboval chvíli, aby se otřepal a vyplivl z úst její vlasy. Když se mu to podařilo a podíval se směrem ke dveřím, téměř se zadusil vlastním jazykem, když viděl, jak se na něho Severus díval.

 

Mrazivě.

 

Rychle ze sebe shodil zaskočenou nebelvírku a vyskočil. Greg běžel ke své přítelkyni a pomohl ji se postavit, ale Harry si toho nevšímal. Snažil se nesesypat se pod tím ledovým, vzteklým Severusovým pohledem. Cítil, že kdyby byli právě teď sami, nevyšel by z téhle situace bez zranění.

 

Tonksová téměř vyprskla své pivo, když uviděla, jak se na ní usmívá ředitel. Vyskočila na nohy, aby ho pozdravila, ale Brumbál jí dal znamení, aby nevstávala. Skrz závoj ledové hrůzy, která ho ochromila, Harry uslyšel uklidňující ředitelův hlas, jež přišel jen, aby zkontroloval, zda je všechno v pořádku a zda se všichni baví. A profesor Snape byl tak laskavý, že souhlasil, že ho doprovodí.

 

Harry polkl a zíral na podlahu, snažíc se uniknout před tím vražedným pohledem, který mu téměř vypálil díru do hlavy. Proč měl tušení, že si zadělal na vážně hodně velký problém?

 

"Harry, všechno v pořádku?" ozval se Ginnyn znepokojený hlas. "Najednou si zbledl. Je ti špatně?"

 

Harry zavrtěl hlavou.

 

"Ne, to je jen tím… pivem. Příliš mnoho piva. Jo. Radši si sednu. Díky." zamumlal nepohodlně, šel ke stolu a těžce dopadl na židli, protože cítil, jak se mu třásla kolena.

 

Kurva! Jak to muselo vypadat? Co si o tom Severus musel myslet? Že on a Ginny…

 

Ne!

 

S hrůzou se znovu podíval na dveře, ale stejně jako se ředitel s Mistrem Lektvarů objevil, tak i zmizel. Avšak palčivá hrůza zůstala a Harry cítil, že potřebuje něco silnějšího, aby to dostal ze své hlavy.

 

"Musím se napít," zasýpal, popadl máslový ležák Tonksové a vypil ho téměř jedním douškem.

 

"Takže tě kotník už přestal bolet," řekla tiše Anastasia. Harry se na ni překvapeně podíval. O čem to mluví? Byl teď tak roztřesený, že všechno, co nezahrnovalo Snapea, který ho před chvílí málem zavraždil pohledem, se vypařilo z jeho mysli. "No, Myslela jsem si, že když si tancoval s Ginny, tak by sis teď mohl zatančit…"

Oh, ne!

 

Harry vypil zbytek svého piva, vstal a beze slova, jako kdyby dívčinu odpověď ani neslyšel, popadl překvapenou Lunu za ruku a odtáhl ji na stranu k nejbližšímu prázdnému stolu.

 

"Můžeme si na chvíli sednout?" zeptal se, když s povzdechem dopadl na židli. "Možná se nakonec unudí a odejde," zašeptal a trhnul hlavou za sebe.

 

"Žádný problém," zamumlala Luna, pozorně sledujíc Harryho. Podívala se na zavřené dveře a pak zpátky na Harryho, který zíral na ubrus.

 

"Neboj se, Harry," zašeptala po chvíli. "Přenese se přes to. Vždyť to ani nevypadalo, jako bys s ní tančil, a pak ji objímal, a pak... jako by na tobě ležela. Myslím… možná, že jen trochu."

 

"Moc ti děkuju," zamumlal, a snil o další rundě piva s něčím 'extra'. A možná o něčem extra s pivem.

 

"Není dobře, že na tebe žárlí? To znamená, že mu na tobě záleží. Kdyby nezáleželo, nežárlil by." vyjasnila Luna, i když se jí jazyk trochu motal.

 

"Jo," zamumlal Harry a pohlédl na své rozesmáté a bavící se přátele, a následně otočil pohled zpět k havraspárce sedící vedle něj. Zamračil se, když postřehl na její tváři tak autentický… smutek.

 

"Všechno v pořádku?" zeptal se.

 

Dívka se usmála a sklonila oči. Otřela si tváře a vodnaté oči. Vypadala, jako by se sama na sebe zlobila. Podívala se na nadšenou Tonksovou a znovu sklonila zrak.

 

"Ano, jen… tak přemýšlím. Jak to děláš Harry? Myslím… on nemá nic proti tomu, že jsi ještě tak mladý?"

 

Harry zamrkal. Luna vypadla tak vážně. Ve skutečnosti ji nikdy neviděl s takovým výrazem… zmatku.

 

"N-ne. Myslím si, že ne." odpověděl nejistě. "Myslím…" zamyslel se. Severus z toho nikdy nedělal problém, pokud si dobře vzpomínal. Nezdálo se, že by mu někdy vadilo, že je Harrymu jen šestnáct a je dvakrát mladší. Dokonce to vypadalo, že se mu to... líbí. "Ne, nemyslím si." Bylo zvláštní o tom mluvit s Lunou. Ale byla to jediná osoba na celé škole, která znala jeho tajemství. A zdálo se, že jej plně akceptovala.

 

"Přesně," řekla a zamračila se. "Přece by to neměl být problém. Stejně tak i on je tvůj učitel. Pravá láska roky nepočítá. To říkala moje máma." usmála se nejistě. Proč měl pocit, že nemluví vůbec o něm? "Miluješ ho, že?" zeptala se po chvíli váhání.

 

"Co?" Harry vytřeštil oči.

 

Miluje? Severuse? Co je to za otázku? Jak by…? Nemohl by… Ne, to ne… Cítil, jak zrudnul a nedokázal to zastavit.

 

"Líbí se ti být s ním?" zeptala se nakonec, když viděla, jak Harry zřejmě ztratil řeč.

 

"Co? Jo, jasně," zamumlal a zíral do stolu.

 

"Stýská se ti po něm každou vteřinu, kdy se s ním nevidíš?"

 

"Ee... tak nějak. Asi jo."

 

"Mohl bys pro něj udělat cokoliv, ať by se to zdálo jakkoliv šílené?"

 

"Myslím, že ano," řekl opatrně a zkousl si rty.

 

"Chtěl bys s ním trávit každou volnou chvíli?"

 

Harry se usmál.

 

"Jo.."

 

"A chceš, aby to tak bylo navždy?"

 

Harry zvedl hlavu a podíval se na havraspárku. její zasněný pohled byl zaměřený na měnící se barvu vlasů rozesmáté Tonksové.

 

"Uhm," zamumlal a cítil, jak jeho tváře čím dál víc hoří.

 

"To znamená, že ho miluješ," odpověděla Luna tiše, odtrhla pohled od Tonksové a podívala se na Harryho. Smutně se usmála a sklonila hlavu. Ale Harry si všiml jejích smutných velkých, modrých očí.

To znamená, že ho miluješ.

 

Zvláštní, ale přesně tohle potvrzovalo jeho bolest v hrudi.

 

A skutečně to... bolelo.