DI 35/3

 

DI - Kapitola 35. - část III.

 

Máslový ležák s ohromným množstvím pěny.

 

Díval se zaskočeně, když ho muž postavil před něj na stolek a sedl si do svého křesla se sklenkou whisky v ruce.

 

"Připravil jsem ti tohle, Pottere, protože, z očividných důvodů, nemůžeš pít nic jiného," řekl Severus takovým tonem, jakoby chtěl zničit všechna Harryho podezření ještě dřív, než by ho napadaly.

 

Ale Harry mu nevěřil ani jedno slovo. Nedokázal ze sebe nic dostat, tak se natáhl pro pivo a přiložil si ho k ústům. Cítil skořici.

 

Podíval se na Severuse třpytivýma očima a šibalsky se usmál.

 

"Zajímalo by mě, jak jsi věděl, že ho mám rád?"

 

"Každý student v této škole tohle svinstvo pije," odpověděl Severus a snažil se svému hlasu dát odstín pohrdání. "Nebylo to těžké uhodnout."

 

"Mmm…" zamumlal Harry a vdechoval nádhernou, sladkou vůni. "A ta skořice…"

 

Snapeovi oči se ostře zablýskly a Harry skryl úsměv ponořením rtů do sladké pěny.

 

Severu si pamatoval jeho žádost. Proč takové malé gesto způsobilo, že měl pocit, jakoby mu jeho srdce chtělo vyskočit z hrudi?

 

Muž upil ze své sklenice, aniž by od Harryho odtrhl zrak. V jeho očích bylo cosi… prahnoucího. Přejel pohledem po jeho červené košili a pak se opět podíval na jeho tvář. Za tím pohledem bylo skryté cosi, co opravdu chtělo Harryho dostat. A chlapec to cítil, protože mu vyskočila na těle husí kůže.

 

Snažíc se uklidnit tlukot svého srdce, vypil Harry několik doušků a s uspokojením si povzdechl. Pivo bylo vynikající. Ještě lepší než u Třech Košťat. A dokonce lepší než to, které připravují skřítkové. Mělo v sobě špetku něčeho kořeněného. Chutnalo úplně jinak a… Harry se podíval na Severuse a jeho oči se rozšířily.

 

Bylo možné, aby ho připravoval sám Snape?

 

To bylo, to bylo…

 

"Je výborné," řekl nakonec zasněným hlasem. "Měl bys ho zkusit, Severusi." Najednou změnil téma.

 

"Je mi líto, ale této nabídky nevyužiji," odpověděl Severus a stále neodtrhl od Harryho oči. Jeho pohled zvláštně hořel a zdálo se, že se každou chvilkou stále více rozhořívá.

 

Harry cítil příjemné teplo, které se mu rozlévalo po celém jeho těle spolu s pivem a rozehřívalo ho. Usmál se na muže a náhle vypálil:

 

"Jsi rád, že spolu trávíme Vánoce?" Snape udělal kyselý obličej. "Vím, že jsi rád," pokračoval Harry, nezastrašen nedostatkem odezvy.

 

Věděl, že se k tomu sám Snape nikdy z vlastní vůle nepřizná. "Já jsem moc rád. Jsem rád, že mi všichni dali konečně svatý pokoj, a že tu můžu být s tebou, jak dlouho chci a můžu tu prostě jen sedět a pít máslový ležák. A užívat si," zakončil a cítil, že se trochu zamotal.

"Pottere, jestliže ti másloví ležák způsobuje, že se chováš jako opilý, tak je to s tebou opravdu zlé," odpověděl spokojeně Snape po chvíli mlčení.

 

Harry se začervenal. Nechtěl žvanit. Ale občas nedokázal odolat. A když se snažil to nedělat, začal blábolit ještě víc. Přesně tak, jako v téhle chvíli.

 

"No, přece mám právo být šťastný. Jsme tu spolu, na Vánoce, je to příjemné a…" rozhlédl se kolem, "a máme i vánoční stromek."

 

Snapovo obočí se zvedlo.

 

"Ale nebudeš se po mě snažit lézt?" zeptal se s výsměchem.

 

Harry se na něj pokusil zamračit, ale moc to nešlo, když se snažil nečervenat.

 

Severus se napil ze své sklenice a Harry mohl přísahat, že vidět stín úsměvu na jeho rtech, který se pokusil skrýt.

 

Usmál se. Věděl, že dokáže Severuse pobavit. A cítil se díky tomu vědomí skvěle. Pouze on, jen on dokázal na té věčně tvrdé tváři Mistra Lektvarů vyvolat úsměv. Nebo přinejmenším něco podobného.

 

A pak si vzpomněl na něco velmi důležitého, co mu leželo ukryté v kapse. Dárek pro Severuse. Sklonil hlavu a odkašlal si. Chtěl mu ho dát, ale stále váhal, jak a kdy to udělat. Nakonec si řekl, že je tato chvíle stejně dobrá, jako každá jiná a Snape má nyní výjimečně dobrou náladu, takže by všechno mělo být dobré.

 

Sáhl do kapsy, cítíc, jak se jeho srdce splašilo.

 

"Já… něco pro tebe mám." Polkl a vytáhl dárek. Klepl hůlkou na malý balíček, který se v jeho ruce zvětšil, dokonale si na sobě uvědomujíc mužův pohled, a položil ho na stolek.

 

"Veselá Vánoce, Severusi," řekl tiše, aniž by se odvážil zvednout oči, aby se podíval na Snapea. Zarazil se zpátky do křesla a zíral na stůl, cítíc, jak se něco v jeho žaludku nervózně třepotá.

 

Teď to Snape otevře… Snape si to brzy přečte… Snape to brzy uvidí. A uslyší!

 

Jeho srdce přešlo na zběsilý běh, kdy viděl, že muž sáhl po balíčku. Teprve teď se odvážil zvednout zrak. Zvědavost byla silnější než strach.

 

Severuse se podezřívavě podíval na přání přiložené k balíčku. Opatrně ho vzal do ruky a otevřel.

 

Harry se kousl do tváře a jeho srdce se zastavilo.

 

Mužovi zornice přecházeli přes text uvnitř. V první chvíli se jeho oči rozšířily a jeho obočí se zvedlo. Pak se na bledých lících objevil temnější odstín. Jeho oči se zvedly a na zlomek spočinuly na Harrym, ale hned uhnuly stranou. Ale Harry v nich uviděl cosi zvláštního. Nebyla to radost ani překvapení. Ani dokonce hněv. Připomínalo to... rozpaky.

 

Chlapec se zamračil. Proč se od něj Severus odvrátil pohledem, když si přečetl, co Harry napsal? To nebyl jeho styl. Jako kdyby… se mu nemohl podívat do tváře.

 

Ale evidentně se muž rychle vyrovnal, poněvadž se znovu podíval na balíček a s nevysvětlitelným hněvem z něj serval stužku. Když otevřel víko, Harry zamrzl. Zíral do Severusovi tváře jako sokol, nechtěl přijít o žádný malý záchvěv emocí, které muž ukázal.

 

V první chvíli uviděl… úžas. Snape sáhl do krabičky a ve chvíli, kdy se dotkl páru zvířat, okamžitě ožily. Zvedl je a chvíli se na ně díval. Had se omotával okolo hřívy lva a pevně ho tiskl, jako kdyby ho už nikdy nezamýšlel pustit. Ale vypadalo to, že se to kočce líbilo.

 

Po prvním pohledu se Severus zašklebil a podíval se na Harryho se zlomyslným pobavením.

 

"Má to být nějaká metafora, Pottere? Jak… dojemné. No, budu to muset pár nocí věnovat studiu, abych zjistil, co to může znamenat… Teď se ještě neodvažuji hádat."

 

Harry polkl, cítíc jak mu vyschlo v ústech.

 

"To... nejen… Je to ještě… já… já jsem nahrál…" zamumlal.

 

"Och, je to ještě něco?" přerušil ho Snape. "Nějaké jiné, úžasné, stejně rafinované překvapení? Nemůžu se dočkat."

 

Harry zatnul zuby, jak se mu jeho srdce propadalo až do žaludku a na ramena mu spadla neobvykla zátěž. Celá jeho radost ho náhle přešla. Cítil se rozčarovaný a ponížený. Ale mohl se na to připravit. Věděl, jaký je Snape. Věděl, že maskuje svoje pravé pocity výsměchem. Už to pochopil. Ale i tak to bolelo… věděl, že všechny jeho emoce jsou v jeho obličeji jasně viditelné. A viděl, jak Severuse jeho výsměšný výraz náhle opustil, nahrazen… něčím nezvykle vážným.

 

Ale Harry nechtěl vědět čím. Sklonil hlavu a kousl se do tváře.

 

"To je jedno," zamumlal pod nosem a potýkal se s hořkým pocitem deprese, který zaplavil jeho nitro a tiskl mu hrdlo.

 

Proč Severus nikdy nemohl přijmout dárek normálně a aspoň lhát, že se mu líbí? Proč se mu musel vždycky posmívat a chovat se, jako by měl z Harryho pocitů a starostí jenom legraci?

 

Po chvíli ticha, které viselo ve vzduchu jako neviditelná bariéra, Harry uslyšel klidný, poněkud nejistý Severusův hlas.

 

"Říkal jsi, že si něco nahr..."

 

"Mrzí mě, že se ti to nelíbí," přerušil ho Harry. "Ale nevěděl jsem co… To nic. Můžeš to vyhodit."

 

"Podívej se na mě, Pottere!" Byl to rozkaz a Harry automaticky zvedl hlavu. Severus do něj vpaloval svoje černé, podivně mihotající oči a i když to vypadalo, že to pro něj je obtížné, jasně mu řekl: "Neřekl jsem, že se mi to nelíbí…" na chvíli se zasekl, jako by pro něj vysvětlení bylo příliš složité, ale po chvíli pokračoval: "Rád bych slyšel, co jsi nahrál. Slibuji, že už nebudu… jízlivý."

 

Snape se k němu naklonil a vpaloval do něj vážný výraz. Vypadal, jako by skutečně hodlal dodržet svůj slib. V jeho pravé ruce se leskla pohyblivá figurka.

 

Harry se podíval na dárek a na mužovu tvář. Opět na dárek a na mužovu tvář. Věděl, jaký Snape je. A věděl, že ho tento slib musel stát hodně. A díky tomu se pocítil okamžitě lépe. Snape se mu mohl posmívat, ale vypadalo to, že mu na tom nakonec… skutečně záleželo. Harry mu to viděl v očích a v tom vážném výrazu na tváři, kterou na něm viděl. A cítil ve svém nitru teplo.

 

Zhluboka se nadechl a rozhodl se. Nakonec se připravil se. Věděl, že to, co udělal, mělo opravdu obrovskou hodnotu. Přinejmenším pro něho.

 

Navlhčil si rty a tiše řekl:

 

"Dej mi ji." Severus mu podal figurku. Harry si ji přisunul k ústům, snažil se bojovat s ruměncem a zašeptal.

"Stenání pro mě."

Koutkem oka uviděl, jak Snape zvedl obočí a otevřel ústa, aby něco řekl, ale ve stejnou chvíli se začaly z figurky linout zvuky… Steny a hluboký, čím dál tím rychlejší Harryho dech. Viděl, jak se mužovi oči rozšířily a začaly se blyštět. Díval se na nenápadnou figurku pohledem, jako by se náhle ukázala být drahocenným klenotem.

 

"Později," řekl Harry, poklepal hůlkou po figurce a cítil, že jeho tváře hoří. Ale Severus od ní neodtrhl pohled a výraz na jeho tváři by mohl být popsán jako úplně pohlcený. "Pokud se ti to líbí, můžeš si to později sám poslechnout… Když nebudu poblíž…" zašeptal. "Vím, že se ti líbí moje sténání." Dodal odvážně a podíval se přímo na muže.

Na Severusových rtech se objevil křivý úsměv, a když oderval oči od figurky a podíval se do Harryho očí… chlapec pocítil náhlý, bolestný tlak v rozkroku, když uviděl to netrpělivé, dravé očekávání.

 

"Ještě raději tě k nim dovádím," zašeptal tiše Severus, způsobujíc, že cosi v Harryho žaludku se přetočilo.

Polkl a snažil se uklidnit své srdce, když viděl, jak Severus vkládal figurky zpět do krabice, tak opatrně, jako by se bál, že upadne a rozbije se. Harry skryl úsměv, který se mu nepostřehnutelně objevil na rtech.

 

Nakonec… to stálo za to.

 

Severus vstal a odnesl krabici, aby ji položil na jednu z polic. Harry se opřel do křesla ve výrazně lepší náladě a podíval se do ohně. Ještě měl trochu husí kůži a tak se napil toho úžasného máslového ležáku, majíc před očima mužův fascinovaný výraz a v duchu se usmál.

 

A pak, když se Snape vrátil, zaslechl Harry jemné cvaknutí, jako kdyby na stole přistálo něco tvrdého. Zvedl hlavu a spatřil uprostřed stolku nenápadnou… kouli.

 

Podíval se na muže s otázkou vepsanou do tváře.

 

"Tvůj dárek," osvětlil Severus a padl do druhého křesla.

 

Harryho oči se rozšířily. Podíval se na kouli, a následně na Snapea. Na kouli a na Snapea.

 

"T-to… je pro mě?" nakonec ze sebe dostal, příliš šokovaný, aby to dokázal skrýt.

 

Severus mu dal dárek? Svět zdá se skončil. Dokonce i v nejdivočejších snech si nedokázal představit, že by Snape někdy udělal něco tak… sentimentálního. Ale udělal to! Myslel na mě! Záleželo mu na mě!

 

Harryho oči se zatřpytily, když nakonec odtrhl od Snapea ten dlouhý pohled plný zamyšlení a podíval se na dárek. Koule byla docela těžká, chladná a hladká na dotyk. Jako sklo. Měla divnou mléčně šedou barvu, jako by uvnitř ní byly bouřkové mraky.

 

Harry ji chvíli obracel v dlaních, ale nic se nedělo.

 

"K čemu to slouží?" zeptal se nakonec nespokojeně, nechtěl být obviněn z ignorance, kdyby se ukázalo, že by měl vědět co to je.

 

"Přivolá obrazy," odpověděl spokojeně Severus a podíval se do ohně. "Vyvolá tváře lidí, po kterých se ti stýská, po kterých toužíš, ale nemůžeš s nimi být. Můžeš je vidět, pokud na ně pomyslíš."

 

"Opravdu?" zeptal se nedůvěřivě.

 

To znělo fantasticky. Mohl by vidět, mohl by…

 

Koule se rozjasnila. Světlo roztrhalo mraky a zformovalo obraz. A Harry uviděl usměvavou tvář své mámy. Vypadala tak… skutečně. Její neuvěřitelně zelené oři zářily radostí, když se na něj podívala.

 

Harry několikrát zamrkal, nedokázal uvěřit tomu, co vidí. Cítil, jak jeho srdce zalévá teplá záře, stejně jako ta, která přeměňovala temnotu v kouli. Sevřel kouli v dlani, pečlivě si ji přitiskl k hrudi, jakoby to byl nejdražší klenot na světě a vděčně se na Severuse usmál.

 

"To… to je nejúžasnější dárek, jaký jsem kdy dostal," zašeptal. "Budu ho střežit a nikdy se ho nevzdám. Děkuju, Severusi."

 

Muž odvrátil hlavu a v jeho tváři se objevil stín úsměvu a v jeho očích svítilo uspokojení. Harry opatrně schoval kouli do kapsy u kalhot. Cítil ve svém srdci rozpínající se teplo. A nedokázal se přestat usmívat, když sáhl po pivu, opřel se v křesle a podíval se na Snapea odkládající prázdnou sklenku od whisky na stolek.

 

"Co budeme dělat všechny ty volné dny?" zeptal se uvolněně Harry.

 

Ve svých snech by mohli dělat jen jednu věc, vlastně dvě věci. Milovat se do bezvědomí a pak ležet a povídat si, nejlépe s máslovým ležákem v ruce. To byla nádherná vize.

 

"Nevím, co ty zamýšlíš dělat, ale já tě ujišťuji, že budu nezvykle zaneprázdněný. Snad sis nemyslel, že tě tu nechám?"

 

"Ne?" zamumlal Harry nespokojeně. "Tak to nepotřebuju pyžamo a kartáček," dodal a v duchu se zasmál, když uviděl Severusův nevěřícný a vyděšený pohled. Nedokázal se ovládnout a začal se smát nahlas. "Žertuju. Kdybys viděl svůj výraz, Severusi…" dál se smál a snažil se uklidnit. "Takže, čím budeš tak nezvykle zaneprázdněný?" Zeptal se nakonec, a ignoroval Snapeův zabijácký pohled.

Už věděl, že Severusovi na něm záleží, a i kdyby ho mučil pod Cruciatem, tak by to Harrymu bylo jedno.

 

"To není tvá věc," odvětil muž.

 

"Och, vlastně si mi připomněl, že taky budu nezvykle zaneprázdněný," řekl Harry, podíval se na strop a předstíral, že hledá ve své paměti. "Ano. Budu zaneprázdněný myšlením na tobě a steskem po tobě," dodal Harry s úsměvem.

 

Na mužových rtech se objevil lehký úsměv.

 

"Lépe bys zužitkoval čas, kdyby ses pokusil učit," řekl po chvíli.

 

"V tom případě bys mě musel hlídat a mít mě na očích," odpověděl Harry rychle. "Nebo mě můžeš učit ty. Anebo se můžu učit tady."

 

"Nikdy to nevzdáš, co?" zeptal se Severus, ale bez obvyklého stínu jízlivosti.

 

"Pravda." Harry vyskočil z křesla. Popadl máslový ležák a zamířil k Severusovi. "Nevzdávám se, dokud to můžu zkoušet. Skutečně si nedokážeš představit, jak je to dobré," stál před Severusem a podával mu sklenici. "Prosím…"

 

Muž zvedl hlavu a podíval se na něj. A Harry to znovu postřehl. Divoké očekávání číhalo za Severusovýma očima. Nyní ještě jasněji a ještě blíže. A konečně pochopil, co to bylo.

 

Něco, co v jedné chvíli mohlo rozpálit každý nerv v jeho těle. A udělalo to.

 

Byl to pohled dravce, který konečně chytil svou kořist a konečně mohl udělat to, co celou dobu, co sledoval svou kořist, chtěl udělat.

 

Harry pocítil, jak se kolem jeho zápěstí obtočila Severusova dlaň. Muž vzal sklenici z jeho ruky a položil ji na stolek, aniž by odtrhl pohled od Harryho tváře, pak si ho přitáhl a donutil ho, aby se mu usadil na kolenou. Harry nedokázal odolat. Nedokázal odtrhnout oči od té hrubé, ale v té chvíli tak nezvykle… jemné tváře. Černé, hluboké oči se na něj dívali se zájmem a něčím, co vypadalo jako… netrpělivé očekávání, téměř na pokraji výbuchu. Jako by Snape po něčem takovém prahnul, že se sotva dokázal ovládat, jen aby nesáhl a nevzal si to. Ale cosi ho drželo zpátky. Tmavé obočí se zamračilo a nad kořenem nosu se objevila hluboká vráska. Harry ji chtěl políbit. Chtěl smazat to zamračení z té pěkné tváře a nechat se unést a dovolit mu dělat se sebou všechno.

 

Zvedl dlaň a opatrně pohladil drsnou tvář, aniž by zvedl oči od zamračené tváře. Cítil, jak jeho žilami proudí radost a srdce se zdálo tak lehké, jako nikdy předtím. Severus mu dal dárek. Tak nádherný dárek. A byly Vánoce. A je s ním. A…

 

A tolik ho miloval...

 

Och.

 

Pomyslel na to. On na to opravdu myslel!

 

Ale musel si to nakonec přiznat. Dokonce, i kdyby se to slovo zdálo nemístné, i kdyby vypadalo tak… obrovské a děsivé, tak… pasovalo. Protože si nedokázal přestavit život bez něho. Nedokázal si představit návrat k tomu, co bylo dřív. Nevěděl, jak by bez něj mohl existovat, kdyby mu ho někdo vzal.

 

Naklonil se dopředu, odsunul nosem černé prameny vlasů a jemně políbil místo za mužovým uchem. Na okamžik setrval rty, natáhl Severusovu vůni a jeho duše se uklidnila. Chyběl mu. Chyběl mu ten úžasný pocit uvolnění, který v něm vyvolával, se závratěmi a oslabením, které rozbouřilo jeho smysly. Líně začal líbat šíji, míříc k čelisti a neobratně se snažil rozepnout nekonečnou řadu knoflíků, které se nacházely na přední straně Severusova hábitu. Předpokládal, že si na tom muž zakládá schválně, jen aby Harry neměl šanci se k němu dostat moc blízko. A že by on mohl…

 

A konec.

 

Severus chytil Harryho ruce a odtáhl je od sebe. Chlapec zasténal a jeho mysl zaplavily myšlenky, že pravděpodobně udělal zase něco špatně, ale když se podíval na Snapeovu tvář, začal mít problémy s dýcháním.