DI 53/3

 

kapitola 53. - část III.

Znovu to bylo jako kdysi. A to vědomí způsobilo, že Harry ve svém žaludku pocítil příjemné, teplé objetí.

Severus se rozhlédl po pokoji se zamyšlením.

"Ta komnata mi přijde povědomá…"

Harry zčervenal a v tu chvíli se na mužových rtech objevil ten nádherný, pokřivený úsměv. Něco v Harryho nitru se rozehřálo, a bleskově proniklo na jeho ústa, které se po neuvěřitelně dlouhé době roztáhly do úsměvu. Severus se na něj díval tak užaslým způsobem, jako by si chtěl ten pohled vpálit do mysli. Harry, trochu rozpačitý, sklonil hlavu a pohnul prsty stále sevřené ve Snapeově stisku.

"Tak to tu vypadalo, už když jsem sem vešel. Nemohl jsem to změnit." Zvedl hlavu a podíval se do Severusovi tváře. "Na začátku to vůbec nebylo příjemné. Přijít sem a vidět… to všechno." Mávl rukou neurčitým směrem, ukazujíc tak na stěny a nábytek. "Ale pak jsem si zvyknul. Všechno to bylo stejné… kromě lahví v baru." Severus zvedl obočí. "No… jsou prázdné," dodal Harry.

Muž se po něm divně podíval.

"Mám to chápat tak, že ses chtěl opít?"

"Jen trochu! Zapomenout." Harry znovu sklonil zrak. "Ale zřejmě se tu nedá vytvořit všechno."

"Kdyby tomu tak bylo, každý student by si mohl vytvořit pokoj plný alkoholu a chodit sem každý den ho pít," řekl Snape unaveným hlasem.

Harry se zamračil.

"To mě nenapadlo."

Severus sevřel rty. Harry se na něj podíval a usmál se. Bylo něco velmi okouzlujícího v tom, jak se Severus snažil zdržet jízlivého komentáře.

Podíval se na jejich spletené dlaně.

Pořád bylo těžké uvěřit, že tu Snape opět byl. Že se ho mohl znovu dotýkat, že znovu mohl sedět na jeho klíně. Chvíli se díval na mužovu dlaň. Viděl výrazně rýsované, bledě fialové žíly, kůže na vrchu jeho ruky byla drsná a suchá, kůstky dlouhých a tenkých prstů se z ní vynořovaly, jako palmy v písečné duně. Ty prsty se spletly společně s jeho. Menšími a hladšími, stále lehce opálenými.

Pomalu zvedl jejich spletené ruce a přenesl si je k tváři. Zavřel oči a otřel si tvář o tu hrubou kůži na vrchu Severusovi dlaně. A pak ji něžně políbil. Možná byla drsná, ale patřila jemu, jen jemu. Byla dokonalá.

"Chyběl jsi mi," zašeptal po chvíli a podíval se na muže. Severus se na něho díval podivným úžasem ve tváři. "Víš, bylo by snazší, kdybys… kdybys ty… kdybys za mnou nechodil jako stín," pokračoval Harry. "Proč jsi to dělal? Cos tím chtěl dosáhnout?"

Severusovi oči se zamihotaly.

"Nemohl jsem dovolit, abys na mě zapomněl."

Harry protočil oči.

Jako kdyby to vůbec bylo možné…

"Nedělej si ze mě legraci," odpověděl, odsunul dlaň od tváře a podíval se na Severuse s rozhořčením. "Dělal jsi to schválně. Bylo to tak… tak vypočítané. Nemohl jsem se na nic soustředit."

"Já vím," Severus se sebou vypadal naprosto spokojen. Když se Harry vzdorovitě zamračil, dodal: "No, uvědomuji si, že to byla trochu nečistá hra, ale bylo to nezbytné. Občas se chováš jako divoké zvíře, které nejdříve musí trochu zkrotnout a zvyknout si na něčí přítomnost, a pak je možné si ho osvojit."

Harry se zhluboka nadechl. Co to měl být za srovnání? Snape může být rád, že mu to zvíře neukouslo ruku!

"Och, a že ty jsi mistrem v unikání osvojení," vypálil svárlivě.

"Přinejmenším si nenechám dát vodítko,"

"Ale nechal sis dát náhubek."

Snape sevřel ústa. Harry se usmál. Pravděpodobně to znamenalo remízu. Ha, byl v tom čím dál lepší!

"Nemusíš se za to stydět, Severusi…" řekl Harry a vzpomněl si Snapeovi dřívější slova, a drze se usmál. "Nemusíš to popírat."

"Pottere…" V mužově hlase se objevilo varování. "Neminulo ani půl hodiny a už mě začínáš dráždit."

Harry mávl rukou.

"Ach, ty si mě dráždil už od chvíle, kdy jsi vešel. Neřekl jsem ti o tom, protože jsem tě nechtěl ranit. Ale když už jsi to zmínil…"

"Výmluvný jako vždy," zamumlal Severus a podíval se na něj kysele.

Harry už to nedokázal vydržet. Vyprskl a rozesmál se. Merline, jak strašně mu chybělo tohle škádlení. A zřejmě i Severusovi, protože sebou koutky jeho úst začaly škubat.

Harry zavřel oči a cítil příjemné teplo rozpínající se po jeho těle. Věděl, co to bylo…

Ve stejnou chvíli se Severus pohnul a Harry ucítil, jak mu vkládá cosi do dlaně, a pak sevřel svou ruku kolem jeho. Otevřel oči a podíval se dolů, zaskočený tím náhlým gestem. Pohlédl na mužovu tvář, ale nedokázal z ní nic vyčíst. Pak se znovu podíval dolů. V jeho ruce se tkvělo cosi malého, hladkého a docela těžkého. Něco jako…

Srdce mu začalo bít rychleji, když Severus zvedl svou dlaň a Harry uviděl… zelený kámen.

Jeho oči se rozšířily. Díval se do své dlaně a na kámen ležící v ní s takovým neuvěřením, jako by ho viděl poprvé v životě.

Severus mu ho dal. Chtěl, aby ho Harry znovu měl.

Sevřel prsty okolo kamene a pak ho bleskově schoval do kapsy, naklonil se dopředu, objal pažemi muže kolem krku a vtulil tvář k jeho klíční kosti. Zhluboka se nadechl, pohltil Severusovu vůni a přesunul tvář výš a políbil ho na šíji. Pokračoval v cestě až k bradě, a slyšel nad sebou tiché mužovo zabručení, které mu dávala najevo, že se mu to líbí. Přesunul tvář ještě výš a políbil ho na tvář, pevně přitiskl rty k té hrubé kůži a následně o ni začal otírat vlastní tvář, cítíc ostré vousy neviditelného porostu.

Och, ano, to bylo ono. Vůně, chuť a dotek. Všechny smysly naplněné jen Severusem. Mohlo by být něco úžasnějšího?

"Tvá vůně je tak úžasná," zašeptal, přejel nosem po mužově tváři až k uchu a pak dolů, až k záhybu šíje, ve které ukryl tvář. Nic víc už nepotřeboval. Chtěl tu prostě sedět a nikdy ho už nepustit.

Po nějaké chvíli, která se Harrymu zdála příliš krátká, si Severus odkašlal a ozval se velmi vážným tónem:

"Víš, že mi Brumbál pověděl o tvém snu?" Harry ztuhl, ale po chvíli váhání, neochotně přikývl. "A víš, že oba víme, že jsi neřekl řediteli všechno?" Harry si zkousl rty a znovu přikývl, odtáhl se od muže se spuštěnou hlavou a s očima zaměřenýma do koberce.

"Nechtěl jsem mu říct o… některých věcech. Nemohl jsem. Musel jsem lhát."

"Co jsi před ním ukryl?" V Severusově hlasu se objevil lehký nátlak. "Co jsi mu neřekl? Co bylo v tom snu, že tě to přimělo sáhnout po Černé Magii?" Harry se na něj podíval a zamračil se. "Ano, vím, že se potají učíš v knihovně Černou Magii," pokračoval muž. "Chtěl bych jen znát důvod."

Harry chvíli mlčel. Severus se na něj odhodlaně díval, a skoro ho propichoval očima.

"Já… nevím, jestli bys to chtěl vědět," odpověděl nakonec Harry. Když už Snape otevíral ústa, aby odpověděl něco o tom, jak idiotské je to tvrzení, Nebelvír ho předběhl: "Nevím, jestli bys to měl vědět. To… není to něco, co chci, abys věděl."

"Ujišťuji tě, že bez ohledu na to, jak strašné se to zdálo být, můžeš mi to povědět," řekl Snape a pečlivě vybíral slova.

Harry si těžce povzdechl.

Chtěl o tom někomu říct. Opravdu chtěl. Ale nebyl Severus… nejvhodnější osobou?

"Já… zdálo se mi, že mě mučil Voldemort a Smrtijedi. Nějakými krutými kletbami, které… které mi rozpouštěly kůži, a trhaly ji až k masu." V Severusově tváři se nepohnul ani jediný sval. Důrazně se na Harryho díval, mračil se a čekal. "Ale to nebylo nejhorší. Nejhorší bylo to… že jsi tam byl semnou. Že tě taky mučili." Teď. Viděl to jasně! Divný záblesk ve Snapeových očích. Zachvěli se. "A já… nemohl jsem dopustit, aby… Bál jsem se, že to může být vize, že ti opravdu můžou něco udělat, že se to stane skutečností." Harry se zastavil a polkl, cítíc sucho v hrdle, když se před jeho očima objevily obrazy ze snu. Obraz černých, zhasínajících očí.

"Takže jsi šel do Oddělení s omezeným přístupem, protože sis řekl, že se naučíš něco, co by to nedopustilo," dokončil Severus.

"Ano," zamumlal tiše Harry. "Bylo mi strašně. Byl jsem sám, neměl jsem na koho se obrátit. Byla to ta nejhorší noc, jakou jsem zažil. Stále jsem to viděl. Nemohl jsem to vydržet." Zaváhal. Nevěděl, jak toho mohl Severusovi tolik říct. S každým slovem, se vráska mezi zamračeným obočím prohlubovala. Ale komu jinému by o tom měl říct? "Přečetl jsem pár knih a jednou jsem se pokusil o jakousi kletbu… ale nic z toho nebylo."

"A zkusil jsi to naposledy," přerušil ho ostře Snape. "Už tam víc nepůjdeš. Nedotkneš se už žádné knihy zasvěcené Černé Magii."

Harry sevřel rty.

"Vím, že jsi mi zablokoval přístup do Zakázané sekce. Ta tvá bariéra nebyla hezká…"

Snape se nepříjemně usmál.

"Ujišťuji tě, že příště to bude ještě horší."

To nebylo spravedlivé. Všichni byli proti němu. Dokonce i Severus.

"Proč? Proč se nemůžu naučit to, co si myslím, že je pro mě nejlepší? Nikdo ve škole mě nechce nic naučit, a když se snažím sám, všichni mi v tom brání."

"Pottere, ty opravdu nechápeš, s jakými mocnými silami se tu snažíš hrát? To nejsou kouzla na úklid ani hloupé žerty, které kolem sebe můžeš rozhazovat, dle uvážení. Každé z nich ti změní kousek duše. Kousek lidskosti. Ano, dají ti pocit síly, pocit nadvlády, ale jen na chvíli. Jen na natolik dlouhou chvíli, aby ses stal závislý. A když jednou začneš, už nikdy nepřestaneš. Je to jako droga. Zničí tebe a všechno okolo, všechno, co znáš. Myslíš, že jakýkoliv Smrtijed se choval tak divoce od samého počátku? Myslíš, že od začátku bez mrknutí oka, pálili, řezali kůži a používali to nejbrutálnější mučení? K tomu všemu je dovedla Černá Magie, kterou chceš bezmyšlenkovitě pustit do své duše, chceš ji nechat zapustit v tobě kořeny. A teď se ptáš, proč ti to nechci dovolit?"

Harry zíral na Severuse se směsicí nevíry a strachu. Mužovo obočí bylo zamračené, ústa sevřená do bledé linky, a na tvářích se objevil nevýrazný odstín hněvu a pobouření.

"Ale ten sen…" Začal nejistě Harry.

"Jestli jde o sen, tak nechci, aby ses tím dál zatěžoval. Nic takového se nestane, ujišťuji tě," odpověděl nezvykle rozhodným, pevným hlasem. Harry byl trochu zaskočený tou jistotou.

"Jak to můžeš vědět?" Zeptal se. "Neviděl jsi ho. Nevíš, jak to bylo skutečné…"

"Ale vím, jak odlišit projekci vyděšené mysli od vizí zaslaných Temným Pánem. Musíš mi věřit." Cosi v jeho pohledu se změnilo. Harry se zamračil. Koneckonců, Snape byl Mistrem Nitrobrany. Věděl o tom vše. Harry neměl důvod mu nevěřit.

"Dobře," odpověděl tiše a zkřivil rty do neurčitého úsměvu.

Padlo ticho. Snape se na něj pozorně díval, jako by nad něčím přemýšlel, a to velmi hluboce. Ale nakonec se pohnul, sklonil hlavu, a vpil pohled na jeden z knoflíků na Harryho košile.

"Myslím, že bychom se na chvíli měli dostat z hradu. Co říkáš na malou výpravu do Prasinek? Zítra večer?"

Harryho oči se rozšířily.

"Do Prasinek? Chceš jít semnou do Prasinek?" Zeptal se ohromeně.

Snape přenesl pohled na opěrku křesla.

"Měli bychom od toho všeho na chvíli zmizet. Udělá nám dobře strávit trochu času mimo školu, mimo její zdi. Takové chvilkové oddechnutí, aby se všechno vrátilo k normálu."

Harry se na něj díval s ohromením.

Do… do Prasinek? Severus ho pozval do Prasinek? Do Prasinek se přeci chodilo na rande! Co když ho Severus právě pozval na… na… Oh, do háje!

"Já… chci říct, půjdu s tebou do Prasinek. Jasně. Žádný problém," zamumlal a cítil své srdce zuřivě bít. Možná mu Snape chtěl… vynahradit ty dva týdny?

Snape odtrhl pohled od loketní opěrky a přenesl ho na koberec. Harry měl divný pocit, že se muž vyhýbal očnímu kontaktu.

"Doufám, že si uvědomuješ, že o tom nikdo nesmí vědět? Nikomu to nesmíš říct, absolutně nikomu. A musíš být velmi opatrný. Nikdo tě nesmí vidět."

Harryho ty instrukce zaskočily. O co Severusovi šlo? Vždy byl přeci opatrný. Nikdy nikdo nezjistil, kam po večerech chodí.

"Jistě," odpověděl.

Snape se podíval stranou do hořícího krbu. Stále se nechtěl Harrymu podívat do očí.

"Skvělé. V tom případě ke mně přijď večer, po jídle. A pak… společně vyrazíme."

"Dobře." Harry nedokázal skrýt úsměv. Opravdu půjde se Snapem do Prasinek! To bylo neuvěřitelné! "Co budeme dělat?" Zeptal se s nadšením.

"To se dozvíš zítra," odpověděl Severus, aniž by odtrhl pohled od plamenů.

Harry se zamračil. To všechno bylo tak tajemné. A přesto i neuvěřitelně… vzrušující.

"Chystáš pro mě nějaké překvapení?" Zeptal se a drze se usmál.

Severus se zachvěl a sevřel rty. Neodpověděl a jen lehce přikývl hlavou.

Divné. Vůbec nevypadal nadšeně.

Po chvíli však otočil hlavu a podíval se přímo na Harryho. Jeho tvář byla kontrolovaná a nehybná, a oči se zdály být pozbaveny jakéhokoliv výrazu.

Ale Harry byl příliš šťastný, než aby nad tím přemýšlel. Rozpínala se v něm radost.

Nemohl se dočkat zítřejšího dne. Zítra… půjde se Severusem do Prasinek! Měl pocit, že to bude ten nejúžasnější den jeho života!