DI 63/1

 

DI - kapitola 63. - část I.

15.března 2019 v 17:32 | Elloii |  Desiderium Intimum

Poslední noc

 Chránil ho.

 Celou tu dobu.

 Všechno, co udělal, co řekl… každé gesto, pohled... to všechno, co Harry bral jako náznak bezohledné, choré nenávisti. Nenávisti tak velké, až se zdálo nemožné, že by ji jakákoliv lidská bytost v sobě mohla ukrývat tak dlouho.

Jak to jen mohl vědět? Jak mohl nevidět, co se skrývalo za těmi jedovatými trny a obnaženými zuby?

Jak mu mohl nevěřit?

Pamatoval si na svou chladnokrevnost, svoje palčivé opovržení, slova, kterými udeřil tak, jako by ho chtěl co nejvíce zranit, zničit ho, rozdrtit.

Jako pes, který vztekle pokouše ruku veterináře.

Nedokázal to snést. Nedokázal udržet tu zátěž. Měl pocit, jako by ho zatlačila až na podlahu, drtila mu plíce, nedovolovala mu chytit dech. A jen ta chladná dlaň vpletená do jeho vlasů… hladící… jen ona ho ještě držela na povrchu, a nedovolovala mu se poddat a utonout v bažině hořkosti.

"Omlouvám se," zašeptal mezi rozpraskanými rty, a cítil na jazyku slanou chuť slz. S obtížemi polkl, a měl pocit, že mu hoří hrdlo.

Kolik by dal za to, aby mohl vrátit čas, aby věci vypadaly jinak… tak moc…

Jeho tělo přešlo do nekontrolovatelného chvění, když ucítil, jak se Severusova dlaň pomalu přesouvá po jeho tváři a hladí ho s tak neuvěřitelnou něžností, jako by se muž obával, že se Harry může každou chvíli rozplynout do nicoty, a zmizí z jeho života navždy. A... ne, to nebyl pocit. Ta dlaň se opravdu chvěla. Chvěla se tak moc, stejně jako se Harry třásl vevnitř a v této situaci mohl udělat jen jedno. Chytit ji, sevřít a uklidnit. A přitulit se k ní, jako by byla tou jedinou reálnou věcí ve světě tajemství a lží.

Harrymu připadalo, že bolest v jeho hrudi ještě zesílila. Jako kdyby se na místo jeho srdce objevila rána, každý úder ji podráždil, a bolest se rozlévala ve vlnách po celém těle. Pomalu zvedl hlavu, a přesunul rozmazaný pohled po černých šatech a dlouhé řadě malých knoflíčků, čím dál výš a výš, až se zastavil na Severusově tváři ukryté za stínem vlasů. A náhle pocítil, jako by mu zmizel veškerý vzduch z plic, srdce se zastavilo a vyvolalo tak nezastavitelnou explozi bolesti.

Severus vypadal úplně zlomený. Jakoby úplně ztratil půdu pod nohama, po které předtím chodil, a teď se nebezpečně kýval na okraji, nemajíc ponětí, kam šlápnout, aby nespadl do propasti. A díval se na Harryho tak, jako ještě nikdo… nikdy.

"Musel jsem tě opustit." Šepot, který vyšel přes Severusovi rty, byl tak tichý, tak tlumený hořkostí, že mu Harry sotva rozuměl. "Nebyl jsi semnou v bezpečí."

Ta tichá slova... to, co se skrývalo za nimi… jako bezedná propast až po okraj naplněná čímsi tak intenzivním, že vzduch kolem Severuse téměř vibroval a chvěl se. Něco tak neuvěřitelně silného, že Harry cítil, jak se jeho tělo pokrývá husí kůží.

Jeho dlaně naprosto bez zásahu vědomí vystřelily dopředu a sevřely se na černých šatech. A Harry už šplhal na Severusovu hruď, toužil dostat se k té tváři, ústům, vlasům…

A dosáhl. Uchopil dlaní jeho tvář, aby mu nedovolil se odsunout a s něžností políbil dlouhou, hlubokou jizvu na jeho tváři. Jediný viditelný důkaz mluvící o tom, jak moc mu ten muž obětoval, aby ho ochránil. Jediná puknutí v jeho skořápce, které stvořilo světlo. Ne tmu.

K Harryho uším se dostalo dlouhé, hluboké povzdechnutí. Severus ho objal a přitáhl si ho blíže, tisknul ho k sobě takovou silou, že Harry na chvíli ztratil dech. Ale i přes uvíznutí v horkém objetí, neodtrhl rty od Severusovi kůže, toužíc si zapamatovat její chuť a vůni.

"Mohl jsi mi říct… nemusel jsi…" Zašeptal, políbil tmavé obočí a mužovi skráně. Cítil, jak ho Severusovi ruce uvolnily a pak se přesunuly na jeho obličej, opatrně mu sundaly brýle a odložily je na podlahu. Těžký, zrychlený dech polechtal jeho nos těsně před tím, než se horké rty přitiskly k jeho víčkům.

"Nemohl jsem. Jsi příliš…" Odpověděl slabě mu, putoval ústy přes Harryho oči a skráně. "Nedokázal bys... On by se dozvěděl…"

 Harry cítil, jak se mu motá hlava, když mu vnikla do chřípí vůně bylinek, zatímco bojoval se Severusovými dlaněmi, snažíc se převzít iniciativu a políbit každou část jeho tváře. Vyplnit tu prázdnotu, kterou cítil přes poslední dva týdny. Tu ledovou, děsivou prázdnotu. Naplnit ji Severusovou kůží, jeho hlasem a vůní, jeho pohledem, dotykem a blízkostí. Vyplnit ji tak, aby nezůstalo místo pro nic jiného.

"Tak moc jsi mi chyběl…" Zamumlal, vpletl dlaně do černých vlasů a skládal na bradu polibky. "Tak strašně si mi chyběl… Severusi."

Položil rty na jeho šíji, ochutnával slanost kůže. Cítil Severusovi ruce, putující po jeho tváři, vlasech, krku, ramena… snažíc se ho odsunout, ale místo toho ho jedině přisunuly blíž k vyprahlým ústům.

"To zakletí…" Severusův šepot byl tak těžký, až téměř vibroval. Zdálo se, že každé slovo přichází s nepopsatelnými obtížemi. "Jak ty… jak se ti povedlo…?"

"Nevím. Prostě jsem se to musel dozvědět." Odpověděl nevýrazně Harry, aniž by odtrhl rty od mužovy šíje. "Proč jsi mi to neřekl? Mohli jsme… tolik dní… ztracených…"

"Ne," Severusův šepot se stal hlubší. Více ochraptělý. "Nerozumíš." Harry cítil jeho silné dlaně. Cítil, jak ho chytily za ramena a snažily se ho odtáhnout. Severus bojoval. Zdálo se, že se ho snaží zastavit a ukončit tento šílený pád do propasti. Ale zároveň nedokázal přestat líbat jeho tvář a Harry si byl jistý, že cítí, jak se Severusovi rty chvějí při každém polibku. "Nemělo by se to podařit. Nikdy. Neměl bys…"

Dlaně ho zatlačily silněji, ale Harry se držel mužových šatů s takovou silou, až byl téměř připraven Severuse kousnout, kdyby se ho pokusil odstrčit.

"Obětoval jsi všechno… pro mě," zašeptal, a zhluboka se nadechl Severusovi vůně. Cítil závrať a pulzování na spáncích, a vlny tepla, které už dávno rozpustily jeho sebeovládání. "Celou dobu… celou tu zatracenou dobu… záleželo ti na mě…"

Zdálo se, že Severus na chvíli přestal dýchat. Snažil se vstát, uvolnit se z Harryho blízkosti, od jeho dlaní a horkých úst, ale nemohl. Harry sáhl po jeho dlaních a zvedl je ke své tváři.

"Děkuji," zašeptal a políbil chladné prsty. "Děkuji. Za to, co jsi udělal. Pro mě. Ještě nikdo, nikdy…" Musel se zhluboka nadechnout, protože se jeho hrdlo bolestně sevřelo. Ale jak mohl, po tom co viděl… vyjádřit co cítil? Jak mu měl poděkovat, když neexistovala slova, která by byla správná? "Měl jsem si to domyslet." Políbil vnitřní stranu dlaní a přiložil si je k tvářím. "Když jsem vyšel z ošetřovny… všechno se mi vrátilo a já tomu nerozuměl, něco se mi nezdálo… ale mé chování bylo neodpustitelné a měl jsem…"

"Přestaň," přerušil ho Severus ochraptělým hlasem. "Zachoval ses tak, jak jsem po tobě očekával a…" složil mu polibek pod oko. "…budeš se tak chovat dál." Tentokrát se jeho rty přitiskly k Harryho skráni, jako kdyby vůbec nekontroloval své rty a dovolil jim tvořit bláznivé cestičky po Harryho kůži, ochutnávat a nacházet to, co ztratily. "Nic to nemění," zakončil tiše a ovál horkým dechem jeho tvář.

Jak to nic nemění? Mění to všechno. Všechno!

Jak se teď měl setkat se smrtí, vědíc kolik toho pro něj Severus obětoval? Jak má teď vypít lektvar, vědíc, kolik Severuse stálo ho ochránit? Jak ho měl nyní opustit, vědíc… vědíc…

Och bože!

"Měl jsi mi to říct. Ztratili jsme tolik času."

"Nemůžeme." Severusova ústa byla nyní na bradě. "Musíš se vrátit… Nemůžeme. Priority…" řekl nevýrazně.

Ale Harry ho neposlouchal. Teď už ho to nezajímalo. Ne, když věděl, že… je to naposledy. Když věděl, že minulo příliš času, a že už nikdy víc nebude moct…

Snažil se zadusit pronikavý výkřik, který se vydobyl z jeho duše, přesunul hlavu, nosem odsunul ty jemné, tmavé prameny vlasů a olízl mu ucho.

Sten, který se ozval ze Severusových úst, způsobil, že se celé Harryho tělo pokrylo husí kůží, a dlaně, kterými mu muž svíral ramena, se zaťaly do jeho těla jako drápy. A Harry uslyšel tlumený šepot:

"Harry, poslouchej mě…"

V Harryho hlavě nastala prudká reakce srovnatelná s nárazem koštěte do jedoucího Bradavického expresu.

On právě slyšel…? To mu Severus opravdu řekl... řekl…

"Řekl jsi mi 'Harry'…" zašeptal a díval se na Severuse se směsicí nevíry a vzrušení.

A než se stačil zorientovat, muž využil jeho chvilkového šoku, bleskově uvolnit své ruce z jeho stisku a s obtížemi se zvedl ze země. Upravil si šaty, přimhouřil oči a odstoupil ještě krok, tak jako by se od Harryho chtěl nalézat co nejdále.

"A teď mluvme vážně," řekl vyrovnaným tónem. Jeho hlas byl kontrolovaný, tak jako celá jeho postava, jedině oči ho zrazovaly. Stále divně svítily, když se na Harryho díval. "Nezajímá mě, co si nalháváš, ale musíš pochopit, že to nemůžeme udělat. To není zábava. Každý, dokonce i ten nejnevinnější pohled nás přivede do problémů. Je to příliš nebezpečné, a ty nikdy nedokážeš skrývat své emoce. Očekávám, že se budeš chovat stejně jako předtím. Nemůže se nic nezměnit. Rozuměl jsi? Nic."

Harry se na něj díval široce otevřenýma očima. Uvědomoval si, že Severus cosi říkal, ale všechno bylo neurčité, protože v jeho hlavě vibrovalo echo jen jednoho, jediného slova.

"Řekl jsi mi 'Harry'…"

Severus si tiše povzdychl a na chvíli zavřel oči.

"To, co ses dozvěděl, nic neulehčí," zavrčel Severus, a netrpělivě se na Harryho podíval. "Naopak. Teď bude o mnoho těžší, protože já nehodlám přestat hrát svou roli. Svou všetečností jsi zničil všechno, čeho jsem se snažil dosáhnout, a opět se nacházíme v nebezpečí. Ale ujišťuji tě, že se ode mě budeš držet dál. A jestli to neuděláš z vlastní vůle, víš, že znám několik kouzel, které ti to usnadní."

Harry nevěděl kdy ani jakým způsobem, ale ve zlomku vteřiny vyskočil a nacházel se u Severuse, objal ho pažemi v pase s takovou silou, jako by ho chtěl rozdrtit v objetí.

"Přesně proto jsem ti nemohl říct pravdu," Severusův hlas se zdál vzdálený a unavený. "Nedokážeš se ovládat. Nikdy jsi nebyl schopen ovládat své emoce."

"Severusi…" zašeptal tiše Harry, zvedl hlavu a podíval se nad sebe, na zamračenou tvář a zúžené černé oči. Viděl v nich plameny. Viděl, jak se je Severus snaží zadusit, ale nepovedlo se mu to, protože tam stále byly. Pokaždé, když se na něj podíval, pokaždé když se nacházel poblíž, příliš blízko…

"Musíš to pochopit." Severusův hlas se zdál těžší, jako by byl opět obtěžkán pocity, které muž za každou cenu nechce vypustit ven, ale Harryho vliv byl silnější. Silnější než jakákoliv maska, kterou se snažil nasadit. "Měl bys okamžitě odejít. A nikdy se nevracet." Severusova dlaň už byla na Harryho šíji, už hnětla tak jemným neuvěřitelným způsobem jeho krk a proplétala se temnými prameny vlasů. "Zapomeň na to všechno." Ale jeho gesta byla v rozporu se slovy. Oči rovněž. Přesouvaly se po Harryho tváři hořečnatým pohledem a jeho spodní ret se nebezpečně chvěl. "To je jediný způsob, jak…"

"Severusi…" Přerušil ho Harry, aniž by odtrhl pohled od černých pozorujících očí a sledoval, jak plameny narůstají a vyplňují věčný chlad horkem. Přitáhl si černě oděné tělo ještě blíž, aniž by nechal chvějící se dlaně znovu vzdálit.

"Nemůžeme." Zdálo se, že každé slovo vypovězené přes Severusovi rty přicházejí s velkými obtíži. Jeho ruce se zaťaly do Harryho paží jako drápy. "Poslouchej mě. Nemůžeme se vrátit k tomu, co bylo. Je to příliš nebezpečné. Musíš mě nenávidět, musíš… Pusť."

"Severusi… miluju tě."

Byl to jen zlomek sekundy. Chvíli naprostého ticha a po ní… exploze.

"K čertu!" Zavrčení, které vyšlo ze Severusových úst, připomínalo poslední výdech poraženého před tím, než se jeho ústa přitiskla k Harryho rtům, a horký jazyk do nich vnikl s takovou chamtivostí, jako by umíral touhou a tohle byl jediný způsob jak ji uhasit. Harry ho obalil svým vlastním jazykem, nořil se do té zoufalosti a v té jedné chvíli všechno zaniklo. Zítřejší ráno. Každé nedorozumění mezi nimi. Tajemství, která oba ještě skrývali.

Zůstali jen oni. Nic jiného. Jen Severus a jeho dech. A jeho ústa. A dlaň vpletená do Harryho vlasů. A druhá, tisknoucí ho k jeho bedrům takovou silou, že mu jistě zůstanou modřiny.

Měl mu to říct. Měl ho skrýt ve svých komnatách a nedovolit, aby z nich Harry kdykoliv vyšel. Měl ho zavřít ve své náruči a nikdy ho nepustit. Měl ho obalit svým pláštěm a skrýt před celým světem.

Aby už navždy byli spolu. V bezpečí. Aby už nikdo z nich nemusel bojovat. Aby se k nim nikdo nemohl dostat.

Harry uslyšel tupý, hrubý zvuk a náhle Severusova ústa zmizela, na jeho pozadí se objevily dlaně a když se mu povedlo zvednout víčka, spatřil dvě tmavé štěrbiny, přes které Harry viděl až do hlouby Severusovi duše. A to, co tam spatřil… to co viděl…

Hlas mu uvízl v hrdle a mysl se mu vyplnila mlhou, když si muž opřel své čelo o jeho a ovál ho těžkým, touhou nasáklým dechem.

"Co to semnou děláš…" Severusův ochraptělý šepot byl sotva slyšitelný, ale stačil, aby Harryho ledviny zaplnil tekutou lávou. Tiše zakvílel, postavil se na špičky a sevřel mezi prsty mužův hrubý materiál šatů. A v tu chvíli to pocítil. Tvrdou vybouleninu v Severusových kalhotách. A uslyšel přidušené syknutí, když nedokázal ovládnout reakce svého těla, a opřel se o něj bedry, cítíc jak roste ještě víc, jak začíná pulzovat pod vlivem jeho doteku a jak se Severusovi nehty zatínají do jeho těla s takovou silou, jako by ho toužily roztrhat na kousky.

"Přestaň…" Vydechl Severus, a sevřel ruku na jeho boku. Harry prudce nasál vzduch nasycený Severusovým horkým dechem a musel zavřít oči, když se jeho bedra třásla pod vlivem žáru.

"Och bože…" Zasténal. "Jsem tak tvrdý."

"Harry…!" Severus zasténal jeho jméno takovým způsobem, jako by cítil nesmírné utrpení.

Harry měl pocit, že ho zasáhl blesk. Omráčeně pozoroval Severuse široce otevřenýma očima a rozevřel ústa... a v té chvíli pocítil mužovu dlaň, jak ho chytila za rozkrok a bez ohledu na to, jak nečekaný ten dotyk byl, stačilo to, aby se všechno v něm zvětšilo a přeteklo. A měl jen vteřinu na to, aby nabral dech, přitiskl se k Severusovi, natlačil se na něj a otevřel ústa předtím, než z něj nahromaděná vlna orgasmu udeřila takovou silou, že se pod ním nohy podlomily a téměř spadl, i když měl tušení, že by se rozplynul ve vzduchu. Jako by ho něco neuvěřitelně vyhladovělého drželo ve svých drápech a drtilo ho v sevření, trhalo ho na kousky a byl to ten nejúžasnější pocit na světě. Pocit, který mu tlačil boky dopředu, a dlaň dolů, téměř nevědomky se vsouvající do mužových kalhot, a Harry se toužil dotknout jedině Snapeova tvrdého, chvějícího se mužství.

Ale to nestačilo.

Uslyšel dlouhé, hrdelní zavrčení. Severus sebou trhl tak prudce, a natlačil se na něj s takovou silou, že ho téměř rozdrtil. Harry ovinul dlaň okolo jako vulkán horké, pulzující erekce a sevřel. Cítil, jak se Severus třese, jak se jeho bedra křečovitě chvějí a z úst mu plyne hlasitý, přerývavý sten. A cítil, jak se o něj opírá rameny, aby k němu byl ještě blíž a nakonec se stali jedním, tavící se společně. Chvějící se stejným rytmem. Dýchající jedním dechem. Sdílející společně bijící srdce. Spojeni touhou. Silnější než jakýkoliv zdravý rozum.

Harry znovu získal své smysly. Vynořit se z oceánu pocitů bylo téměř bolestivé. Jeho srdce se mu v hrudi šíleně třepotalo s takovou vášní, jako by se z něj toužilo vytrhnout, osvobodit se z klece a ocitnout se v těle naproti. A nikdy, nikdy ho neopustit.

"Vezmi si mě," zašeptal, aniž by se byť jen na okamžik odtáhl od Severuse. Cítil jeho svaly, třesoucí se pod materiálem černých šatů. "Tak jako naposledy."

Muž prudce vtáhl vzduch. Harry otevřel oči. Severusovi oči byly stále zamlžené a Harry viděl, jak v něm pomalu zhasíná orgasmus, ale místo něj vyrůstaly ještě větší plameny, ještě vyhladovělejší. Nejúžasnější však bylo, když spatřil jeho tvář. Jako kdyby se Severus naprosto ztratil v touze a ani se s ní nepokoušel bojovat.

"Už nikdy víc tě o to nepožádám," šeptal dál Harry, a odevzdal se Severusově pohlcujícím pohledu. "Odejdu a bude se držet dál."

Viděl, jak mu mužovi zorničky zkoumají tvář, jak se zastavily v jeho očích a snaží se nalézt jedinou lež - jedinou, které by se mohly chytit, aby neskočily do propasti, ze které se už nevrátí.

Ale nenašly ji.

Přeci opravdu…

…odejde.

Když Severus nakonec promluvil, jeho hlas se zdál trhaný, jako by se ústa hýbala bez jeho vůle.

"Už se ke mně nikdy nepřiblížíš?"

Harry zoufale zatřásl hlavou, a ještě pevněji zaťal prsty do Severusova těla.

"Ne."

"Slibuješ?"

Ještě před dvěma týdny se s ním Severus rozloučil a věnoval mu nejnádhernější noc ze všech. Teď se s ním Harry loučí podobný způsobem.

"Slibuji."

To slovo bylo jako stisknutí spouště.