DI 63/2

 

DI - kapitola 63. - část II

březen 2019 v 16:00 | Elloii |  Desiderium Intimum

Severus se vrhl dopředu, jako zvíře puštěné z vodítka, které se příliš dlouho potýkalo s provazy, a nemohlo dosáhnout na to, co před sebou celou dobu mělo a dráždilo všechny jeho smysly.
 Ale teď… konečně… bylo propuštěno.
 A mohlo to pozřít.
Z Harryho úst se ozval krátký výkřik překvapení, když ucítil ve svých vlasech silné zatáhnutí, které mu zvrátilo vlasy dozadu, a horká ústa se mu přitiskla k šíji. Severus zaútočil na jeho kůži rychlými, téměř bolestnými polibky, přesouval se nahoru, až k bradě, a pak k ústům, které jemně olízl a pak dál klesal dolů a vydával vyhladovělé vrčení.
Útok byl tak prudký a chamtivý, že Harry neměl žádnou šanci ho odstrčit a mohl se jedině poddat jiskrám, které se v něm pálily pokaždé, když se Severusovi rty dotkly jeho kůže. Teprve, když se mužovi rty přesunuly zpět na jeho šíji, přišel k sobě natolik, aby se alespoň pokusil převzít iniciativu.
Odtrhl dlaně, kterými křečovitě svíral mužovo roucho, a po slepu nahmatal malé knoflíčky na límečku, snažíc se je rozepnout, vklouznout rukama pod materiál a dotknout se té chladné kůže, ale než to dokázal, uslyšel podrážděné zavrčení, jeho hlava byla propuštěna a Snapeovi prsty se mu utáhly kolem zápěstí, brutálně je odtáhly stranou a nedovolily mu rozepnout ani jeden knoflík. Harry bleskově narovnal hlavu a na chvíli zapomněl, jak se dýchá, když pohlédl na mužovu tvář…
Severus vypadal, jako posedlý. Jako by ho dělil krok od šílenství. Jeho oči divoce plály, nozdry se chvěly, jak pohlcovaly Harryho vůni a jeho pootevřené rty vypadaly jako vyprahlé, jako by žadonily o Harryho kůži.
Něco v Harryho nitru sebou trhlo, když viděl tak silné… tak čisté…
Naklonil se dopředu, toužíc políbit ta ústa, tu tvář, ten nos…
"Ne!" Uslyšel ostré, ochraptělé zavrčení a cítil, jak ho Severusovi ruce odtlačují. Zaskočený, couvnul o několik kroků, ale než se stačil zorientovat, co se děje, Severus byl znovu u něj. Chytil ho za košili a škubnul s ní nekontrolovatelnou silou, až Harry uslyšel zvuk trhaného materiálu a v té samé chvíli mužovi horké rty zaútočily na jeho obnažená ramena, a tlačil se na něj, až Harry musel couvat, aby se mohl nadechnout při útoku na jeho ústa, a dlaně a celé jeho vibrující tělo.
Kousnutí na spodní části krku způsobilo, že se pod ním nohy téměř podlomily, z úst unikl nekontrolovatelný sten a jeho dlaně se samovolně chytily Severuse, chvějíc se potřebou po dotýkání. A dokonce, i když slyšel mužovo varování, nepřestal válčit s knoflíky na jeho límečku a snažil se je rozepnout… Povedlo se!
Sebral celou svou sílu, aby se zapřel o Severuse a dostal se k jeho odhalené šíji, vpil se k ní ústy a hučel potěšením, když pocítil hořko sladkou chuť jeho chladné kůže. Ale naneštěstí ne na dlouho.
Tentokrát Severus zareagoval rychleji. Odtáhl ho od sebe s takovou silou, že se Harry udeřil zády o knihovnu. Na zlomek vteřiny mu unikl vzduch z plic, a ještě než se stačil znovu nadechnout, pocítil na sobě přitisknuté štíhlé tělo a ústa, která útočí na jeho tvář, krk a ramena.
Nedokázal zastavit ty dlouhé steny, které unikaly zas a znovu z jeho hrdla. Snažil se bojovat dál, ale muž byl příliš silný.
"Dovol mi," podařilo se mu nakonec zašeptat, a sotva popadal dech. "Prosím, dovol…"
Nedokázal to ale dokončit, když Severus uzavřel jeho ústa v brutálním polibku, tisknul se na jeho rty a téměř je kousal. Harry zanořil nehty do jeho ramen, zavřel oči a viděl před nimi explodující hvězdy. Nedokázal popadnout dech. Mohl jen vstřebávat Severusova ústa, uvězněný pod jeho rty, dlaněmi a celým tělem.
Měl pocit, že minula celá věčnost, než od nějak nakonec muž odtrhl ústa, a dovolil tak, aby se do jeho bolavých plic dostalo trochu chladného vzduchu.
"Tak dlouho jsem tě nemohl mít…" Severusův hlas byl tak ochraptělý, že Harry stěží rozpoznal slova. Cítil na tváři jeho zrychlený, těžký dech. "Tolik nocí jsem přemýšlel, jaké by to bylo znovu se tě dotknout, ucítit tě… vnořit se do tebe… alespoň jednou, jedinkrát… nebo jsem už úplně zešílel?"
Harry si nemyslel, že je možné dál žít, když se srdce rozsypalo na prach a duše se roztříštila na kousky.
Rozbil se nad propastí ticha, bez dechu a naprosto ohromen, tonouc v třpytivých hloubkách černých očí, a dokázal říct jen jediné:
"Říkal jsem, že se k tobě vždycky vrátím."
"Ne." Severusův dech se stal ještě těžší a šepot mrazivější. "Vracíš se, protože tě nedokážu nechat odejít."
Po těchto slovech Severusovy rty znovu napadly Harryho tvář, zasypaly jeho tváře a spánky krupobitím chamtivých polibků. Harry cítil silné ruce, jak tisknou jeho ramena, odtahují ho od knihovny a směřují na opačnou stranu. Začal pod vlivem síly couvat, zatím co Severus putoval rty po jeho tváři a čele a rozepínal mu zbytek knoflíků na košili. Harry se chytil jeho paží, jak se snažil udržet rovnováhu, ale bylo to nezvykle obtížné, zvlášť když se zároveň snažil dostat ústy na mužův krk. Anebo ucho. Nebo cokoliv.
Ale Severus mu to nedovolil. Rozevřel jeho košili, naklonil se dopředu a ve chvíli, kdy se jeho horký jazyk dotkl Harryho bradavky, chlapec se téměř sesunul na podlahu. Naštěstí ho Severus v tom okamžiku přitiskl ke zdi a Harry mohl jedině bezradně kňučet, zatím co jeho vzdálená část vědomí zaznamenala, že se Severus nejpravděpodobněji snaží otevřít dveře do ložnice, což se ukázalo být obtížnou výzvou, jelikož se jeho ruce nedokázaly odtrhnout od Harryho ani na zlomek vteřiny.
"Nepouštěj mě," zašeptal chraplivě Harry, když se muž na chvíli odsunul, aby se dostal ke klice. "Chci tě cítit… na sobě. V Sobě. Všude."
Severus ze sebe vydal chamtivé zavrčení a vrhl se na něj ještě hladověji, jako kdyby Harryho slova jen zvýšila neukojitelný hlad, který ho požíral zevnitř. Jeho polibky byly tak prudké, až byly téměř bolestivé. Harry zavřel oči, a měl pocit, že se všechno okolo točí, topí v záplavě žáru, a zůstaly jedině ty neústupné rty, vpíjící se mu k obličeji, kousající ho do tváří, tisknoucí se k čelu, očím a spánku, sající mu kůži na krku a ramenou, svírající se na bradavkách a cestující jazykem a bylo to tak… nemohl to vydržet… už nemohl…
Jako tonoucí, který lapá po dechu než se ponoří do temné hloubky, zaryl své prsty do šatů na Severusovi hrudi, zatáhl posledními silami a snažil se je z něj stáhnout, ale v tu chvíli Severus propustil bradavku ze svých úst, chytil ho za zápěstí a udeřil jeho rukou o stěnu nekontrolovatelnou, hněvivou silou, až mu ji téměř rozdrtil. Harry zasténal a ještě pevněji zavřel oči, a v tu chvíli pocítil, jak ho mužova druhá ruka chytila za bradu, sevřela jeho čelist a zvedla mu tvář nahoru. A uslyšel nad sebou Severusův horký, ochraptělý šepot:
"Podívej se na mě."
Harry zvedl rozpálená víčka, ale jeho zrak byl příliš zamlžený touhou, než aby mohl detailně vidět Severusovu tvář. Cítil jen, jak se mužovi prsty ještě bolestivěji zatínají do čelisti a uslyšel nad sebou tlumený sten, plný nevýslovného potěšení, jakoby Severus spatřil v Harryho očích cosi, co tam nikdy nečekal.
Velmi pomalu se železné uchopení na Harryho zápěstí začalo uvolňovat, jako by se bestie v Severusovi o něco uklidnila. A Harry cítil, že Severus přesouvá svoji dlaň nahoru, chytil jeho dlaň, spletl jejich prsty a pak je mírně odtáhl od stěny, aby si je přitáhl ke svým ústům a políbil je.
A pak znovu zaútočil, drtil Harryho zuby a prsty, jako zvíře, které jen na chvíli přerušilo jídlo a teď to zamýšlelo dohonit, po čemž je oba se zavrčením odtrhl od stěny.
Harry najednou zjistil, že už nic nevidí. Že jeho smysly jsou tak pohlcené Severusem, že všechno ostatní se zdá jen iluzí plnou neviditelných překážek.
Neviděl ani jak, ale náhle byli v ložnici, po cestě se udeřil bolestivě rukou o kliku, a znovu pocítil ten horký, kluzký jazyk jak proniká jeho ústy a chladné dlaně masírující jeho tělo a… a náhle pocítil za zády chladnou stěnu. Udeřil se o ní celou silou, jako by ho do ní Severus chtěl zamáčknout, ale po chvíli od ní byl ostře odtrhnut a Harry byl otočen zády a znovu na ní přiražen. Zasténal, jak se udeřil tváří o chladné kameny a v tu samou chvíli ucítil Severusovi dlaně na svých zádech, jak stáhly jeho košili a… a horký jazyk toulající se po jeho páteři a rty vpíjící se na kůži na lopatkách a měl pocit, že ta ústa jsou všude… na kříži, bocích, ramenou, na lopatkách a čím dál víš, na krku, šíji… a najednou uslyšel ten horký šepot u svého ucha:
"Chtěl jsem… se tě dotknout. Byl jsi tak blízko… celou tu dobu… Stačilo natáhnout ruku... ale nemohl jsem."
"Severusi…" Z Harryho úst unikl zoufalý sten. Poslouchat mužovo šeptání bylo jako mučení. Severus sesunul rozervanou košili z jeho paží a odhodil ji na podlahu a Harry ucítil, jak se muž tiskne na jeho holá záda, svírá jednu dlaň na boku a druhou přitiskl na břicho a přesouvá ji nahoru, čím dál víš, až na hruď. Hnětl jeho kůži s takovou silou, jako by ho chtěl roztrhat, jako by chtěl, aby jeho dlaň vnikla do Harryho těla. Ale bylo to téměř bolestivé, ale ne tak bolestivé, jako pocity, které vyvolával ten hluboký, ochraptělý šepot:
"Mohl jsem tě jen sledovat z dálky… a ve svých představách… pohltit tě… celého… dokud z tebe nezůstalo vůbec nic, co by mi nepatřilo." Dlaň se přesunula na jeho šíji a tvář. "Jen mě." Harryho tvář byla otočena na stranu. "Navždy."
Po těch slovech se tvrdé, horké rty přisály na jeho ústa s takovou silou a chamtivostí, jako by Severus chtěl učinit přesně to, co řekl. Jako by ho chtěl absorbovat, pohltit, rozdrtit. Polibek byl hluboký, prudký a téměř bolestivý. Připomínal spíše potřebu než něhu, jako by byl Severus dravcem, který rdousí svou oběť, a touží ji vzít život a dech. Harry sténal do jeho úst, cítil Severusův jazyk ochutnávající jeho tváře, patro, jeho vlastní jazyk a snažil se mu dostat téměř až do hrdla.
Harry se s ním snažil držet krok, snažil se odpovědět, snažil se převzít iniciativu… ale prohrál. Utopil se v hořko sladké Severusovi chuti, v jeho opojné vůni, v jeho neochvějné síle, v jeho závratné blízkosti, která způsobila, že cítil mravenčení dokonce i u prstů na nohou.
A teprve až když se mu začala motat hlava nedostatkem kyslíku, a rty hořely živým ohněm… teprve tehdy pocítil, že ho Severus pouští a téměř se zadusil chladným vzduchem, který mu pronikl do plic, ale než stačil otevřít oči, Severusovi dlouhé dlaně ho odtrhly od stěny a netrpělivě ho navedly na postel.
A když padal na měkkou postel, měl Harry pocit, jako by byl ponořený v husté mlze, vyplněné jedině tichem, klidem a tlukotem srdce. V mlze, ve které existoval jedině on a Severus. Nebyl žádný Voldemort, lektvar ani zítřejší ráno. Neexistoval žádný svět.
Pro Harryho… na těch pár krátkých chvil… se celý svět ztratil v dotyku jednoho muže. A dovolil mu…
…zapomenout.