DI - kapitola 64. - část I.
29. března 2019 v 19:07 |Elloii |Desiderium Intimum
Co jsi to udělal
Harry neznatelně rozlepil rozpálená víčka. Obklopovalo ho husté ticho, připomínající neviditelnou oponu, která ho oddělovala od vnějšího světa. Slyšel jen šelest Severusova dechu, který mu ovíval čelo a pohyboval s pramínky vlasů, které mu laskaly skráně.
V dáli viděl chvějící se plameny svící, ale všechno bylo tak rozmazané, až měl pocit, jako by se světlo měnilo v mlhu a tvořilo na stropě mihotající se stuhy.
Ne. Zrak v této chvíli nebyl potřebný. Pomalu zavřel oči a hluboko do plic vdechl Severusovu intenzivní bylinkovou vůni, vtulil tvář k jeho nahé hrudi a obejmul ho pažemi v pase, jako by ho k sobě chtěl přitisknout ještě blíže.
Slyšel Severusův pomalý rytmus srdce, pulzoval mu pod kůží pravidelným, uklidňujícím způsobem. Připomínal tikot hodin, které Harry slyšíval na koleji před usnutím.
Neměl ponětí, jestli Severus spí, nebo ne. Nevěděl, kolik času uplynulo. Bál se pohnout. Bál se, že i ten nejmenší pohyb může přerušit tu chvíli. Chvíli zastavení mezi dvěma propastmi. Chvíli krátkodobého míru. Chvíli nadechnutí mezi hurikánem a výbuchem vulkánu.
Zhluboka si povzdechl, ovál mužovu kůži svým teplým dechem. Cítil, jak se černá, kluzká chapadla myšlenek snaží proniknout do jeho mysli a přerušit ten klid, ale nedovolil to. Nezničí ho.
Teď byl tady. Se Severusem. V bezpečí. Na ničem jiném nezáleželo. Ne v této chvíli.
Až pak ho můžou roztříštit na kusy.
Severusova dlaň, objímající jeho ramena a zanořená v jeho vlasech, se pohnula, a prohrábla černé prameny prsty.
"Zdáš se napjatý," uslyšel tichý šepot.
Harry si olízl rty.
"Nechtěl jsem tě vzbudit," odpověděl tiše. Měl pocit, jakoby každý zvuk připomínal dýku, která rozpárala tichou oponu na kousky.
"Už nějakou dobu nespím."
"Ani já ne," zamumlal Harry.
"Všiml jsem si," odpověděl Severus s náznakem posměchu v hlase. "Vrtíš se tak, že už nějakou chvíli přemýšlím, jestli tě nezpetrifikovat."
Harry se usmál.
"Proč jsi to neudělal?"
"Poněvadž existovalo riziko, že bys mě během zakletí sevřel v tak silném stisku, že bych se od tebe nedokázal osvobodit."
"Mohl jsi na mě použít jednu ze svých kleteb," zašeptal Harry, cítíc, že jeho srdce začíná bít o něco rychleji, když se mu před očima objevil obraz Severuse ve smrtijedském hábitu, jak bez váhání používá na své oběti ty nejbrutálnější a nejbolestivější kletby.
Odpověď přišla až po dlouhé chvíli.
"To bych mohl. Tak mě neprovokuj."
Harry zvedl hlavu a podíval se do Severusových zamyšlených očí.
"Opravdu bys na mě použil kletbu?"
"Záleží na tom…" Začal Severus, olízl si rty a zkoumal Harryho zaujatou tvář. "Slyšel jsi příběh o lvu, který si přivlastnil mladou gazelu a začal si jí hlídat?"
Harry zavrtěl hlavou, zaskočený tou náhlou otázkou. Věděl o lvech jen tolik, co se mu podařilo spatřit v televizních programech během Dursleyovic dovolené, když nikdo kromě něj nebyl doma. Byly to nebezpeční predátoři, které své oběti roztrhaly na kusy. Nikdy neslyšel, že by…
"Přiblížil by ses k takovému lvu dobrovolně?" Zeptal se po chvíli Severus.
Harry se zamračil.
"Radši ne."
"Proč?"
"Protože je to lev. Mohl by mě sežrat."
"Tak proč si myslíš, že se slitoval nad někým, jehož jediným životním údělem bylo stát se jeho jídlem?"
Harry pokrčil rameny.
"Možná ta gazela byla, nevím… nějaká zvláštní."
Nastala chvíle ticha, ale než se Harry mohl znovu na Severuse podívat, uslyšel další otázku.
"Myslíš si, že se díky tomu stal lev méně nebezpečný?"
Harry zavrtěl hlavou.
"A myslíš, že by nakonec mohl tu gazelu sežrat... kdyby mu hlad zastínil zrak?"
Harry se zamyslel. Cítil na sobě Severusův zkoumavý pohled, pohlcoval mu obličej a neodvracel pohled.
"Ne," odpověděl po chvíli rozhodným tónem. "Nakonec… to on sám si vybral. Postavil se svým instinktům. Myslím, že by sežral všechny okolo. Ale gazela by zůstala netknutá."
Harry spatřil, jak se v Severusově koutku úst objevila vráska připomínající úsměv.
"Jsi si naprosto jistý?" Zeptal se muž a díval se na Harryho blyštivýma očima.
Harry se pod tím pohledem cítil divně. Jakoby… jakoby ho Severus zkoušel.
"Ano," odpověděl důrazně.
"Taková neskutečná… víra," pověděl tiše Severus a Harry měl divný pocit, že měl říct něco úplně jiného.
"Jak to skončilo? Co se stalo s gazelou?"
Severusova tvář se napjala.
"Utekla, když lev odpočíval. A byla sežraná jiným lvem."
Harry srdce se na chvíli zastavilo. A udeřilo ho nepříjemné tušení, které otřáslo jeho duší.
"A co... co se stalo se lvem?"
"Nikdo neví."
Harry sklonil hlavu a přitulil tvář k Severusově hrudi.
"Takže tenhle příběh končí špatně."
"No… nemohl skončit jinak."
Harry sevřel ústa, a ještě pevněji se vtulil do prohlubně mezi Severusovým ramenem a hrudí. Zavřel oči, a poddal se ruce hladící ho po vlasech. Ve chvílích, jako byla tato, když Severus byl hned vedle něj, když je nezakrývalo nic, než jen přikrývka, když objímal Harryho, a dovolil mu se k němu přitulit… v takových chvílích se Harrymu podařilo zapomenout, kým je ten muž ležící vedle něj. Nedokázal pochopit, jak je možné, že ta samá dlaň, která teď tak jemně hladí jeho vlasy, dokáže způsobit tak nepředstavitelné utrpení, že dokáže s takovou bezohledností proklínat, brát život…
Ale Severus vždy nalezl způsob, jak mu to připomenout, dokonce i v té nejméně pravděpodobné chvíli. Dokonce i…
A teď Harry nedokázal zastavit obrazy plynoucí mu v mysli. Obrazy, které spatřil v Severusově mysli. Obrazy, které zasáhly všechny jeho smysly a pokryly tělo husí kůží.
"Proč ses připojil k Voldemortovi?"
Otázka z něj vypadla náhle. Neplánoval ji.
Ucítil, jak se Severusovi svaly napjaly.
Neočekával odpověď. Pamatoval si, jak se několikrát snažil tohle téma nakousnout, ale Severus se mu pokaždé vyhnul.
Už otevíral ústa, aby otázku zapřel, ale v tu chvíli uslyšel hluboký, ochraptělý šepot:
"Byla to odpověď na všechny mé touhy. Dal mi to, co jsem hledal. Rozuměl mi. Nebo mi to tehdy tak připadalo… Myslel jsem, že po jeho boku se konečně mohu stát tím, kým chci. Že budu mít nějaký účel. Že změním svět. Příliš brzy se ukázalo, jak moc jsem se mýlil. Příliš pozdě jsem si všiml, že je jen posedlým šílencem, a já se z vlastní vůle stal jeho loutkou. A že pro někoho, kdo jednou vstoupí do jeho řad, není cesty zpět…"
Severus se odmlčel a Harry teprve teď vypustil vzduch. Polknul a pronesl tak tiše, jak jen dokázal:
"Ale tobě se to podařilo."
Nevěděl proč, ale to tvrzení způsobilo, že se Severusovi rty zkřivily v hořkou grimasu.
"Ano. Podařilo. Nalezl jsem cestu. Obrátil jsem se k jedinému čaroději, kterého se Temný Pán vždy obával. Ale ukázalo se, že to byla slepá ulička. Bylo to z bláta do louže."
"Ale přeci jsi mohl odejít," přerušil ho Harry. "Ve chvíli, kdy si všichni mysleli, že Voldemort zemřel. Nemusel jsi zůstávat. Brumbál tě nemohl zastavit."
"Nemusel mě zastavovat," řekl tiše Severus a Harrymu se zdálo, že se v jeho hlase objevila hořkost. "V zoufalství lidé někdy udělají ty největší chyby svého života. A Brumbál byl mazaný. Za to, že mi dal život a ochranu, mě zavázal Nezrušitelným Slibem. Mám mu sloužit do dne, kdy se Temný Pán navždy vzdá své duše."
Harry se zamračil.
Nezrušitelným slibem? Někdy už mu na to padl zrak, když se přehraboval mezi knihami v Zakázané sekci…
"To je magický rituál, který způsobí, že když porušíš přísahu, umřeš?" Zeptal se, zvedl hlavu a pohlédl na Severuse.
Muž vypadal zaskočený jeho otázkou, jako by neočekával, že Harry na toto téma může cokoliv znát, ale jeho sevřená ústa naznačovala, že nemá záměr odpovědět.
Ale ani nemusel. Protože Harry už všechno pochopil a to bylo… bylo…
"A Brumbál ti přikázal, abys ji složil?" Zeptal se a díval se na Severuse široce otevřenýma očima. "A pak… tě poslal k Voldemortovi, vědíc, že jestli půjdeš, můžeš zemřít, a když odmítneš a nepůjdeš, tak zemřeš také? To přece…" Nedokázal nalézt odpovídající slova.
Vzpomněl si na nenávist, která pulzovala v Severusových vzpomínkách. Jedovatá, palčivá nenávist. A i když chápal nenávist k Voldemortovi, tak cítit tu samou nenávist k Brumbálovi, i když ze zřejmých důvodů, mu přišlo trochu přehnané. Ale teď bylo vše tak očividné. A nedokázal uvěřit, prostě nedokázal, že Brumbál, ten Brumbál, který se jevil jako dobromyslný, spravedlivý stařík s jiskřičkami v očích, mohl takovým způsobem vykořisťovat druhého člověka, dokonce i když toho měl ten člověk hodně na svědomí.
"To je nelidské," vydechl nakonec.
"Žádný člověk, který drží v rukou moc, se nedostal na vrchol díky milému chování a zálibou v citrónových dropsech," odpověděl Snape kysele. "A Brumbál vždy dokázal manipulovat s lidmi způsobem, aniž by si všimli provazů, na nichž jsou uvázáni, i kdyby o ně sami zakopli."
Harry sklonil hlavu a pomalu ji položil na Severusovu hruď.
Vlastně, nikdy o tom nepřemýšlel, ale bylo mu trochu divné, že nejmocnější čaroděj světa se obává staříka s dlouhým šedivým plnovousem. Dokonce i přes všechny Brumbálovi znalosti a moc, kterou měl… no, přesně. Koneckonců, moc nevzniká z ničeho. Je třeba jí obrušovat jako diamant celé roky. A pro obroušení takového diamantu musíte mít opravdu ostrý nástroj.
"Proč vůbec…" Harry zaváhal. 'Proč ses vůbec do toho motal' neznělo moc dobře. "Proč ses vůbec začal zajímat o Černou Magii?"
Minula delší chvíle, než přišla odpověď a Harry už začínal pochybovat, že přijde.
"Byl jsem tehdy ve tvém věku," řekl tiše Severus. Jeho hlas se zdál vzdálený, jako by se snažil přemýšlet o dávné době. "Vstřebal jsem všechny informace v dosahu, ale bylo mi to málo. Očividně mě zajímalo to, co se v hodinách neučí. Jak dobře víš, nepatřil jsem k příliš společenským lidem…" Severus se na chvíli odmlčel. "A zůstávání stranou nikdy nepomáhá k budování pozitivních reakcí v těch, kteří do skupiny patří a nesou si tím jistou nadřazenou hodnotu. Z tohoto důvodu jsem nebyl ve škole příliš oblíbený, a to zase způsobilo nekontrolovatelnou agresi, která nakonec musela někudy odejít. Takže jsem začal experimentovat…" Následovala delší chvíle ticha, jako by Severus dával dohromady své myšlenky, rozhodujíc se, které z nich Harrymu ukáže, a které ne. "Začal jsem otevírat svou duši tomu, co tu agresi mohlo nakrmit. Sestupoval jsem níže a níže, a každý další schod byl jako otevření dalších dveří a vpuštění temnoty hlouběji a hlouběji. Až nakonec nadešla chvíle, kdy jsem se přestal kontrolovat. Přestože jsem si stále namlouval, že můžu kdykoliv přestat." Zdálo se mu to, nebo se Severusův hlas stal ještě ochraptělejší? "Vytvořil jsem tehdy několik silných kleteb s trvalými následky. Vložil jsem do nich celou svou duši. Ale jejich testování na zvířatech mi nestačilo. Prahnul jsem je ukázat těm, které nenávidím. A právě tehdy se objevil Temný Pán…"
Severus neřekl nic víc, ale ani nemusel, protože Harry si bleskově poskládal kousky skládanky a všechny neznámé najednou utvořily jeden, souvislý celek.
"To proto jsi mi tak důrazně zakázal učit se Černou Magii," pověděl tiše a díval se na měkký, chvějící se plamen svíčky. "Nechceš, abych šel tou samou cestou."
"A ty jsi stejně šel neustále proti mně," odpověděl trpce Severus. "Vždy, když se ti někdo snaží v čemkoliv zabránit, staneš se hluchým idiotem, a jakékoliv zákazy či pravidla se na tebe přestanou vztahovat."
Harry stisknul rty.
"Možná to trochu zveličuješ, Severusi," zamumlal nevýrazně.
"Zveličuji?" V Severusově hlase zaznělo tak výsměšné překvapení, až Harryho téměř zabrnělo na kůži. "Řekni mi, jestli jsi někdy v životě poslechl rady někoho, kdo měl úplně jiný názor v situaci, kdy jsi byl přesvědčený, že máš pravdu?"
Harry se zamyslel.
Myslel na to, jak během první hodiny létání vylétl do vzduchu přes výslovný zákaz madam Hoochové a Hermioniných protestů. Ale přece musel získat Nevillův pamatováček… A na to, jak mu profesorka McGonagallová zabránila hledat na vlastní pěst Kámen Mudrců. Ale přece nemohl dovolit, aby ho získal Voldemort… Na to, že neměl cestovat do školy létajícím autem. Ale přeci se museli nějak dostat do Bradavic… Na to, že mu nebylo dovoleno opouštět dům svých příbuzných, Ale byli na něho přeci tak strašní… Na všechny porušení večerky v hradě, zvláště tehdy, kdy se všichni domnívali, že se po škole volně pohybuje vrah. No, ale měl pro to přeci vážný důvod… Na to, že mu nebylo dovoleno chodit do Prasinek. Ale všichni mohli do Prasinek jít, takže on měl také právo… O nařízeních vydaných Dolores Umbridgeovou. No, ale ty byly přece naprosto nesmyslné a vytvořené jen proto, aby mu znepříjemnily život…
Dobře. Zdálo se, že pokaždé dokázal nalézt nějaké 'ale' a jednat, podle svého názoru, tím nejlepším způsobem. Ale kdyby ne… nedokázal by se dostat do famfrpálového týmu, nedokázal by zastavit Voldemorta, nedostal by se do Bradavic, nenalezl by Tajemnou Komnatu a nedokázal by spoustu dalších věcí. Takže nakonec… se ukázalo, že udělal správnou věc.
"Možná máš trochu pravdu…" Řekl tiše, zvedl o něco hlavu a podíval se přímo do černých očí, které na něj hleděly. "Ale kdybych poslouchal všechny ty rady, nikdy by se mi nepodařilo udělat něco tak neuvěřitelného…" Odmlčel se a olízl si rty. "…jako získat tebe." Spatřil na dně těch černých očí malý záblesk. "Stejně, jako bych nikdy nechytil svou první zlatonku, ani bych…"
"Ani se mě nepokoušej porovnávat se Zlatonkou, Pottere," vycedil Severus a probodl ho podrážděným pohledem.
Harry rychle ukryl úsměv a přitiskl si tvář k jeho hrudi.
"No, musíš přiznat, že mi to hodně pomohlo v sexu. Kdybychom tak často nepíchali, předal bys mě Voldemortovi…"
Měl pocit, že se náhle vzduch ochladil a teplota klesla pod nulu. Podíval se na Severuse, který ho sledoval tvrdým, zcela nepobaveným pohledem.
"Myslíš si, že je to zábavné?"
Harry si odkašlal a snažil se polknout knedlík v krku.
"Teď mi připadá všechno zábavné," odpověděl se slabým úsměvem. "Všechno to…" mávnul rukou neurčitým směrem. "To všechno… to jak jsem si myslel, že mě nenávidíš… to, jak moc se realita může lišit od pravdy…" Ani si nevšiml, kdy jeho hlas nabyl hořký tón. Přesunul dlaň po Severusově kůži a dotknul se prsty jizvy na jeho klíční kosti. "To, jak někdo tak chladný může být současně tak teplý… a jak sis toho ani nevšiml." Uslyšel, jak Severus vtáhl vzduch. Harry zavřel oči a ještě pevněji přitiskl tvář k jeho hrudi.
"K tomu je třeba být Nebelvírem," odpověděl Severus dokonale vyrovnaným tónem a Harry měl velký problém rozluštit jeho intonaci.
"Velmi vtipné," zamumlal nakonec.
"Proč myslíš, že žertuji?" Zeptal se Severus vážně. "Jsi typickým představitelem své koleje. Všechny její negativní rysy mají značný vliv na tvé chování stejně jako na každého jiného nebelvíra," pověděl muž, a i když se zdálo, že na začátku mělo být jeho prohlášení pouhá provokace, teď se zdálo, že se mění v něco vážnějšího. "Ale doufám, že od teď začneš ovládat své lehkomyslné chování, protože si oba dobře uvědomujeme, jaká hra se tu hraje." Poslední věta nebyla otázkou. Spíše prohlášením. Téměř rozkazem. "Musíš být opatrný a mít oči dokořán. Navzdory všem bezpečnostním opatřením, nebezpečí nemizí. "Severusův hlas se stal hlubším a tvrdším, a Harry pocítil, jak ho muž tiskne blíž k sobě, ještě pevněji kolem něj utahuje paži. "Ale přísahám, že zabiji každého, kdo se k tobě pokusí přiblížit."
Harryho srdce se rozbušilo tak silně, jako by mu chtělo polámat žebra.
"Já vím," zašeptal tiše, polknul a snažil se uklidnit to, co tlouklo v jeho hrudi. "Proto jsi zabil Blackwooda. Protože chtěl... on chtěl…"
"Ano. Blackwood udělal tu jednu, neodpustitelnou chybu. Proto ho potkala smrt."
Harry si vzpomněl na nepředstavitelné překvapení na tváři skryté pod závojem vlasů. A vzpomněl si také na úplně jiný výraz té samé tváře. Nelítostný, plný chorého šílenství.
"Ta vzpomínka s ním a s tebou…" Začal nejistě, nevědíc jak vyjádřit slovy to, co ho trápilo. "Co se vlastně stalo s těmi chlapci?"
"Zabil jsem je," odpověděl krátce Severus a Harry měl opravdu ohromný problém se zachycením jakýchkoliv emocí v jeho hlase, jakoby se je muž snažil pečlivě skrýt.
"Ale oni přece…?"
"Musel jsem je zabít, jinak by je Blackwood použil tím nejbrutálnějším a nejohyzdnějším způsobem, než by je sám zbavil života."
Harry dokonale věděl, o jakém způsobu Severus mluvil, ale jeho mysl se nedokázala vypořádat s mírou krutosti, kterou spatřil v mužových vzpomínkách.
"Myslíš tím, že…"
"Ano, Pottere. Znásilnil by je. Každý, kdo měl tu čest poznat Blackwooda, věděl, že mu nic nepůsobilo větší potěšení, než hraní si se svými obětmi. Ušetřím tě detailů."
Harry pevně sevřel víčka a snažil se zbavit přicházejících obrazů, které mu působily husí kůži a zadrhávaly mu dech v plicích.
"To je strašné," zašeptal po chvíli, i když věděl, že to slovo neodráželo ani polovinu z toho, co se stalo obětem, které padly do rukou tomu posedlému psychopatovi.
"Když nás Temný Pán vyslal na misi, tušil jsem, že z toho vzniknou jen problémy. A nemýlil jsem se. Blackwood se rozhodl sehnat si nějakou zábavu…" Severusův hlas byl dutý a velmi vzdálený, jako by sami vzpomínky stačily, aby se do jeho duše vkradla temnota. "Samozřejmě jsem musel sehrát svou roli a předstírat, že jsem se snížil na jeho úroveň… úroveň dravého zvířete, pozbaveného jakýchkoliv lidských reflexů, které svůj život přizpůsobilo svému okolí a duši odhodilo do odpadu… Ale i přes zavřené dveře a tlumící kouzla…" Severusovi se zlomil hlas a Harry zadržel dech. "…dosud si pamatuji jejich prosby a křik." Severusův šepot byl sotva slyšitelný, ale stačil, aby Harry pocítil bolestné chvění pronikající celým jeho tělem. Byl přesvědčen, že je první osobou, které Severus řekl o této vzpomínce.
"To byla tvá nejhorší vzpomínka?" Zeptal se tiše. Měl dojem, že jakýkoliv hlasitější zvuk může rozbít ten křehký, skleněný most, který mezi nimi teď byl.
"Ne." Severus si těžce povzdychl. "Nejhorší chvíle byla ta, ve které jsi ráno po naší poslední noci odešel a já jsem slyšel tvé vzdalující se kroky... a věděl jsem, že jsem tě ztratil."
Komentáře
Okomentovat