DI 68/1

 DI - kapitola 68. - část I.

 Svět ve tvých očích

Když vaši mysl ovládne zoufalství, hledáte cokoliv, co by mohlo zmírnit utrpení, snažíte se změnit to, co nedokážete zvládnout, a zničit ty příšerné pocity, abyste jste mohli… dýchat. Osvobodit se od břemene, i když jen na krátkou chvíli. Vždycky musí být někdo… vinen.

 

"To tys ji zabil, ty zkurvysynu! Jsi na jejich straně!" Zavrčel Ron, a probodával Severuse pohledem, který už dávno překročil hranice příčetnosti a nebezpečně rychle se blížil k šílenství.

 

George, Fred i Greg se na Rona šokovaně dívali. Ginny ztuhla a dívala se na bratra, jakoby náhle začal mluvit jiným jazykem. Vypadali jako herci na scéně jeviště, kteří si náhle uvědomili, že se jeden z nich najednou rozhodl změnit scénář. A pokud rychle nezareagují, celá hra se zhroutí v troskách. A Severus s klidem sledoval ty nenávistí planoucí oči, jak režírují celé tohle představení.

 

Ron obrátil své krví podlité oči na zem a než ho kdokoliv dokázal zastavit, vrhl se ke své hůlce, otočil se k Severusovi a vrhl na něj kletbu Ochrnutí.

 

Ale Severus neměl žádný problém s odrazem kletby, která se odklonila a zasvištěla směrem k Weasleyovým. Dívka vykřikla, okamžitě se vrhla k zemi a zakryla si hlavu rukama. Fred a George se rozběhli k bratrovi, chytili ho napůl a snažili se mu vzít hůlku.

 

"Co to vyvádíš, Rone?"

 

Ale chlapec se zdál úplně zaslepený. Vyrval se jim, udeřil jednoho bratra loktem do břicha a druhého trefil pěstí do tváře. Znovu zamířil na Severuse a zoufale vykřikl:

 

"Reducto!"

 

Muž bleskově odrazil kletbu a poslal směrem k rozzuřenému chlapci odzbrojující kouzlo, které ho trefilo přímo do hrudi a odhodilo ho několik metrů dozadu. Weasley dopadl na záda a z jeho úst unikl hlasitý sten.

 

Fred a George se k němu téměř okamžitě rozběhli, chytili ho za paže a přitiskli ho k zemi, aby se nemohl zvednout.

 

"Rone, přestaň. Co to do tebe vjelo?" Zeptal se jeden z nich, a otřel si rukávem krev plynoucí z rozbitého nosu.

 

"NE! Pustě mě! Nic nevíte!" Vřeštěl Ron, trhal sebou a snažil se osvobodit. "On zabil bystrozora! Viděl jsem to! Jsem si jistý, že ho zabil! Je zrádce! Obyčejný vrah!"

 

Fred i George ztuhli a otočili hlavy. Severus na sobě ucítil několik udivených pohledů.

 

Skvělé, ještě to mu scházelo.

 

"Je to pravda?" Zeptal se Fred Weasley, pustil bratra, vstal ze země a podezíravě na Snapea zíral.

 

Severus se rozhlédl. Spatřil zvedající se hůlky. Všichni tři Weasleyové, včetně chlapce z Havraspáru, stáli vedle sebe a mířili na něj.

 

Jací nevděčný, bezduší idioti! Měl se odsud dostat dřív, než se objevili. Weasleyové vždycky přinášeli jedině potíže. Neměl v úmyslu jim něco vysvětlovat. Ani ztrácet čas nesmyslnou šarvátkou.

 

"Ginny, pojď sem," zašeptal ostražitě Greg. Severusův pohled se přesunul na dívku, která se pomalu zvedala ze země a s neuvěřením se na něj dívala. Jeho roky vycvičená dravá rychlost se vyplatila. Skočil k ní, bleskově ji chytil za hrdlo, přitiskl k ní hůlku a zastínil se před napřaženými hůlkami.

 

"Nech ji být!" Křikl Greg a ještě pevně sevřel třesoucí se dlaní svou hůlku.

 

"Na vašem místě bych sklonil ty zbytečné klacíky, jestliže nechcete vystavit vaši sestru nebezpečí," zasyčel, jeho oči přelétly bezohledným pohledem po překvapených tvářích.

 

"Říkal jsem, že je to zrádce! Šílený, zasraný bastard!" Zařval Ron, a zíral na Snapea s takovou vzteklostí, jako by ho chtěl spálit pohledem na popel.

 

Zdálo se, že Fred a George byli chycení mezi touhou zmlátit Snapea holýma rukama, a nutností udržet sestru v pořádku.

 

"Pusť ji a my je skloníme," řekl Fred, zvedl levou dlaň v gestu poddání se a zároveň skloňoval hůlku.

 

"Ne, on ji stejně zabije! Stejně jako zabil Hermionu!" Vykřikl Ron a přešel o krok blíž.

 

"Rone, uklidni se a odlož tu zatracenou hůlku!" Zavrčel George, pohnul se ke svému bratrovi, ale v té samé chvíli zaslechli několik poblíž zakřičených kleteb, vzduch se rozjasnil ostrými záblesky, a po dvou výkřicích se z mlhy za nimi vynořily Molly a Artur Weasleyovi.

 

"Frede, Georgi! Měli jste se držet u nás!" Zakřičela Molly, a přeběhla k synům. Její šaty byly zablácené a roztrhané, jako by čarodějka právě proběhla polem ostnatých keřů. "Víte, jak dlouho jsme vás hledali? Rone! Dík Merlinovi, že jsme tě našli! Kde jsi…?"Její roztěkaný pohled padl na pomalu couvajícího Severuse. "Severusi, co to děláš?" Zeptala se hlasem plným udivení, a v té samé chvíli, její manžel zamířil na Snapea hůlkou. Zdá se, že si dal dohromady fakta mnohem rychleji.

 

"Pusť naši dceru, Severusi," řekl ostře.

 

Severus ještě pevněji sevřel dlaň kolem svoji rukojmí, přitáhl ji dozadu a udělal další krok. Dívka zasténala bolestí.

 

"Vaše štěňata mě napadla. Do budoucna vám doporučuji, abyste je drželi na uzdě, nebo je všechny utratím."

 

"Nebudeš hrozit našim dětem," sykla Molly Weasleyová, postavila se bokem vedle svého muže a zvedla hůlku.

 

Severusi…

V první chvíli chtěl Severus otočit hlavu a najít zdroj toho tak známého, hřejivého hlasu, ale rychle se ovládl. Nemůže ztratit pozornost. Ani na chvíli. Ani jednu…

 

Severusi…

Merline, jak moc by mu chtěl odpovědět. Aby vydržel. Že už je blízko, blíž a blíž…

 

"Severusi!" Arturův ostrý hlas ho vytrhl z tepla a vrhl ho zpět na bojiště.

 

"Odstupte!" Zasyčel, couvnul ještě víc, a předtím než mohl kterýkoliv z nich vykonat jakýkoliv pohyb, dým prořízla vlna přilétajících kleteb.

 

Weasleyovi se rozprchli, odrazily kletby a vrhali kouzla na temné siluety skryté v mlze, ale Molly Weasleyová neviděla nic jiného než svou dceru. Severus neměl v plánu zbavit se své rukojmí. Bylo jedno, jestli ji pustí a uteče, nebo jí vezme sebou, vždycky ho budou sledovat. Ale když jí bude mít u sebe, přinejmenším bude mít alespoň nějakou jistotu.

 

Odrazil jednu kletbu, která k němu letěla, a pomalu přesunul hůlku k dívčině spánku.

 

"Imperio," zasyčel a vnutil ji do hlavy příkaz.

 

Okamžitě se přestala vrtět a ztuhla.

 

"Impedimento!" Vykřikla Molly Weasleyová jeho směrem, když se jí podařilo odrazit Smrtijeda, který se na ni vrhnul.

 

Severus zvedl hůlku, aby odrazil kletbu, ale Ginny byla rychlejší:

 

"Protego!"

 

Kletba její matky se odrazila od vykouzleného štítu a Severus si byl jistý, že dlouho nezapomene šokovanou a vyděšenou tvář Molly Weasleyové.

 

"Hodná holka," řekl, na rtech se mu vytvořil křivý úšklebek a pomalu začal couvat. Než se však stačil schovat v kouři, spatřil další čtyři Smrtijedy, jak míří k Weasleyovým. "Za mnou."

 

Kouř byl skvělým úkrytem. Věděl, že nebude trvat dlouho, než se Weasleyovi s útokem vypořádají a začnou ho honit. V každém případě pochyboval, že se jim podaří ho nalézt.

 

Podíval se na rudovlasou nebelvírku, která běžela vedle něj.

 

Zvlášť proto, že měl živý štít a mohl jí přikázat cokoliv.

 

*

 

Věděl, že i kdyby zastavil každého Smrtijeda na potkání a zeptal se ho, jestli ví, kde je Malfoy, bylo by to stejně zbytečné, jako se jich ptát, kde je Temný Pán. Musel najít někoho vyšší hodnosti. A přinutit ho ke spolupráci.

 

Bellatrix, Šedohřbet a Nott byli mrtví. Kdo vůbec zůstal?

 

Jeho oči se přimhouřily.

 

Yaxley!

 

A dokonce i věděl, kde ho může najít…

 

Vzhlédl k jasné záři na obloze a zamířil přímo k ní. S každým krokem se vzduch zdál teplejší a dým hustší.

 

Čas od času kolem nich proběhli skupinky čarodějů nebo osamocený bystrozor, ale pokaždé se před nimi Severus schoval v okolním kouři a táhl za sebou dívku jako doprovod.

 

"Ginny? Co tu děláš?"

 

Zatraceně. Když se schovával před bystrozory, narazila na něj malá skupina nebelvírů a havraspárů. Poznal zaskočený obličej Levandule Brownové a Hanny Abbottové, ale neměl čas se zastavovat. Prošel kolem nich rychlým krokem a zavrčel k nim:

 

"Jděte mi z cesty!"

 

Žár se stával čím dál otravnější. Namísto bystrozorů, se v okolí objevovalo čím dál více zahalených postav a Severus musel být velmi opatrný, aby nebyl odhalen. Weasleyová se ukázala jako velmi užitečná, odrážela téměř každou zatoulanou kletbu a šla za ním jako malý, agresivní pejsek, cenící tesáky na každého, kdo je mohl ohrozit.

 

Bylo by mnohem jednodušší, kdyby uvěřili, že Severus je na jejich straně, ale potom, co jim Temný Pán řekl, vše nasvědčovalo, že takový plán je nemožný.

 

S každým dalším krokem slyšel čím dál hlasitější, monotónní hluk, připomínající zvuk extrémně přibližujícího se hurikánu. A jednou za čas se ozývaly výkřiky kleteb, přerušované výkřiky trpících.

 

A oheň. Viděl ho čím dál výrazněji. Pohlcoval všechno živé, a zanechával za sebou vypálenou zemi a zohavená těla Smrtijedů. Ale to, co spatřil, když se dým náhle rozestoupil, sevřelo jeho nitro a překonalo jeho představivost.

 

Spatřil hordu černě oděných postav, obklopující malý kruh na kopci a v něm osamocenou postavu ve světle modrém rouchu. Nemohli se však přiblížit kvůli ohni, který obklopoval ředitele, jako smrtonosný kokon, který pohltil každého, kdo se pokusil přijít blíž. Jejich kletby se tříštily o vířivý požár. Země okolo ohnivé stěny byla poseta napůl spálenými těly, jež naplňovaly vzduch odporným zápachem hniloby a síry.

 

Ten pohled dokazoval, že ani ohromná skupina Smrtijedů nedokáže překonat Brumbálovu moc - jednoho čaroděje, kterého se obával sám Temný Pán.

 

Severus se rozhlédl.

 

Část smrtijedů, která neobklopovala ředitele, byla něco jako stráž, která držela v uctivé vzdálenosti bystrozory. Severus viděl, že mezi mrtvolami leží i bystrozorové.

 

Mohli na něj zaútočit, kdyby se přiblížil. Ale neměl na výběr. Musel jen… Podíval se na dívku, stojící vedle něj. Musel v nich vzbudit nejistotu, a přesvědčit je o svých záměrech.

 

Volnou rukou ji chytl za vlasy, přitáhl ji k sobě a vedl ji před sebou jako štít, s hůlku přiloženou k její hlavě.

 

"Stůj!" Uslyšel hlas Rowleye.

 

Velmi dobře. S takovými idioty by neměly být žádné problémy.

 

"Skloň hůlku, Rowley. Hledám Yaxleyho. Honí mě bystrozoři. Zjistili, že jsem na vaší straně a snaží se mě zabít."

 

Na Smrtijedově tváři spatřil nerozhodnost a honící se myšlenky.

 

"A co potom ta malá děvka?" Zeptal se a kývnul hlavou na klidnou Ginny.

 

"Opatření," vycedil Severus, "Nemám čas ti to vysvětlovat. Kde je?"

 

Smrtijedův pohled se ponořil do Severusových očí a snažil se najít lež, pak se podíval na Ginny a později na stěnu kouře kolem nich.

 

"Nalevo," zamumlal Smrtijed. "Ale jestli něco kuješ…" Pověděl, popošel blíž, a zkřivil svá bezzubá ústa tak, jako by chtěl kousat. "Musíš být šílený, když jdeš mezi nás sám."

 

"Stejně šílený, jako on?" Zeptal se Severus, kývnul hlavou k Brumbálovi a ušklíbl se.

 

Podle Rowleyho pohledu usoudil, že muž vůbec nepochopil jeho slova. Rychle však Severusovi přestal věnovat pozornost, když se zpoza mlhy vynořili siluety několika čarodějů a stráže spěchaly, aby tuto hrozbu odstranili.

 

Severus šel rychle dál a dívku držel před sebou.

 

Žhnoucí teplo mu téměř pálilo kůži, když se muž pohyboval za zády Smrtijedů, kteří útočili na Brumbála a hledal mezi nimi Yaxleyho charakteristické světlé vlasy.

 

Až do této chvíle se mu jeho plán zdál zřejmý a jasný, ale stále mu chyběl jeden prvek, který by mu pomohl přesvědčit tu krvežíznivou bestii, že je na jejich straně. Něco, co by ho umlčelo jednou pro vždy, aby mu už nikdo nestál v cestě k nalezení Pottera.

 

Čas se krátil. Severus téměř cítil, jak mu protéká mezi prsty. Diskuze s Yaxleyem mohla trvat několik minut, a zaútočit na něj mezi tolika dalšími Smrtijedy, aby z něho dostal informace, které ani nemusel mít, se rovnal sebevraždě.

 

Musel… jim pomoct.

 

Otočil hlavu a podíval se na ředitele. Severus téměř cítil, jak od něj plyne moc. Ředitel točil hůlkou v širokých kruzích, a roztáčel ohnivé jazyky. Dokud byl ředitel obklopen stěnou zložáru, nikdo mu nemohl nic udělat. A nikdo neznal způsob, jak to zastavit.

 

Rozhlédl se po stále více otrávených Smrtijedech.

 

Potřeboval něco, co by zastavilo to vířící, smrtonosné kolo. Něco, co by mohl hodit do plamenů a sledovat, jak se to rozpadá.

 

Jeho oči se naplnily hlubokou, hustou temnotou, a dlaň se v rudých vlasech sevřela pevněji.

 

Měl něco takového…