DI 69/1

 

DI - kapitola 69. - část I.

Krvácel bych pro tebe, krvácel bys ty pro mě?

Bolest byla strašná. Po nějaké době se začala podobat lávě, která protékala jeho svaly a vypalovala mu vnitru ránu. Ohnivé jazyky ho olizovaly až po konečky prstů a Harry v nich ztratil veškerý cit. Úleva přišla jen tehdy, když jeho mysl na chvíli pohasla. Nikdy to netrvalo dlouho, protože Voldemort ho okamžitě probudil, aby ho mučil dalšími, čím dál vybranějšími kletbami, které způsobovaly, že měl chuť si strhat všechnu kůži z těla, jen aby to přestalo tolik bolet. Aby to přestalo…

 

Tyto krátké chvíle úlevy byly však pro Harryho jako zanoření do ledové vody po strávení několika hodin na rozpáleném slunci. Organismus prožíval prudký šok, ale byl připraven na další dávku přílišného žáru.

 

Pokaždé… pokaždé doufal, že už se tentokrát neprobudí. Ale pak přišel chlad, a s ním vědomí, když si v náhlém, bolestném úderu vzpomněl, kde je, a že ta ledová, tvrdá věc, která se mu tiskla ke tváři, je zmrzlá zem, na které leží, a nedokáže pohnout žádným svalem v těle, a dokonce ani otevřít oči.

 

Každopádně je stejně nechtěl otevírat. Ztrápená mysl mu vytvářela bludy a pokaždé, když Harry zvedl víčka… uviděl známou, vysokou postavu… tak jasně, jako kdyby tu Severus opravdu byl. A stál hned vedle něj. Ale Harry věděl, že je to jen jeho představivost. Že Severus tu není a nepřijde. Že je tu sám. Jen s Voldemortem, který kolem něj pravděpodobně krouží jako sup a přemýšlí o dalším útoku.

 

Přinutil se zvednout víčka.

 

Znovu spatřil tu bledou tvář, obklopenou dlouhými, černými vlasy a mezi nimi lesknoucí se, temné oči, které se na něj pronikavě dívají. A i když věděl, že je to jen další, zoufalá projekce jeho podvědomí, ten pohled mu přinesl… klid.

 

Tentokrát však Severus nestál nad ním, ale ležel na zemi poblíž něho. Svět byl pokřivený a zlomený, ale Harry měl pocit, že vedle Severuse leží ještě něco. Někdo. Někdo světlovlasý…

 

Znovu zavřel oči.

 

Ne, už byl úplně mimo.

 

Uslyšel šelest a skřípění námrazy.

 

Kroky.

 

Navzdory tomu, že měl pocit, jako by byly jeho víčka z kamene, podařilo se mu je na chvíli ještě zvednout a ve světle šedo červené mlhy se objevila temná postava, která se nad ním skláněla.

 

Obrazy se stávaly čím dál jasnější, ale byly to jen… obrazy. Nemohly naplnit jeho srdce falešnou nadějí. Nemohly být až tak reálné. Nemohly… Merline!

 

Něco se mu vsunulo pod krk, zvedlo mu hlavu ze země, a na tváři pocítil… pocítil dotyk. Jemný. Opatrný. Chvějící.

 

Opravdový.

 

Dotyk někoho, kdo byl dlouhou dobu přesvědčen, že ztratil vše. Ale nakonec, po velmi dlouhé cestě… to získal zpět.

 

Nechtěl otevřít oči. Nechtěl. Bál se, že jestli to udělá, všechno zmizí a znovu bude sám.

 

Ale… ale…

 

Štíhlé prsty se přesouvaly po Harryho tváři tak opatrně, jako by byl ze skla a každou chvíli se mohl rozsypat, a pak se přesunuly na skráň a odhrnuly mu vlasy z čela.

 

Prohrál. Zvedl rozpálená víčka ve chvíli, ve které mu chladná dlaň posunula na nos křivé, rozbité brýle.

 

A spatřil ho.

 

Široce otevřenýma očima se díval do bledé tváře pokryté zaschlou krví, tak blízko své… do těch černých očí, které se na ně dívaly takovým způsobem, jako by to nebyl Severus, kdo zde byl přízrakem, ale on, Harry. Do těch černých očí, plných… plných bolesti. A nemohl uvěřit, že to… ne, to určitě není… jak je to možné?

 

"Severusi?" Zašeptal, ale neslyšel vlastní hlas. Jeho ústa se otevřela a zavřela, aniž by ze sebe vydal jediný zvuk. Jeho hlasivky byly od křiku zničené.

 

"Vezmu tě odsud."

 

Severusův hlas byl tak ochraptělý, že měl Harry problém mu porozumět. Ale poznal ho. Tolikrát mu proudil k uším jako hustý, lepkavý sirup, ztěžklý potřebou a horký od spalujícího ohně. Byl to snad jen další přelud a brzy se probudí, a nad ním bude stát skloněný Voldemort s tváří zkřivenou krutým potěšením z jeho zoufalství, a Harry si uvědomí, že to nebyla pravda… že to všechno byl jen sen…?

 

A pak se muž náhle sklonil, pevně ho objal pažemi, přitiskl ho k sobě a Harryho udeřila ta známá, oslnivá vůně… slabá vůně bylin, skrytá pod dominantním pachem krve a boje. A už neměl žádné pochybnosti.

 

Tohle nebyl sen.

 

Silné trhnutí v okolí žaludku, způsobilo, že Harry zasténal bolestí. Měl pocit, že se začali přemisťovat, ale srazili se s neviditelnou stěnou, která je oba zadržela na místě.

 

Harry zaslechl, Severusovo zakletí, ale byl příliš zmatený, než aby věděl, co se okolo něj děje. Cítil jen, jak se jedna paže zpod něj vysouvá a po chvíli se do jeho úst vlila hořká tekutina, která mu stékala hrdlem chladným proudem a účinně mu plynula přes nervy a bolavé svaly.

 

Úleva byla téměř oslňující. Harry cítil, jak se jeho tělo uvolňuje, a rány v jeho nitru se zacelují. Jakmile jeho organismus přijal celou dávku lektvaru, do jeho úst začal vtékat další. Měl nepříjemnou, trpkou chuť, ale způsobil, že Harryho svaly začaly fungovat a paralyzující oslabení zmizelo, nahrazené rychle se navracející sílou.

 

Harry sevřel víčka a zhluboka se nadechl. Už téměř zapomněl, jaké to je necítit bolest. Měl nyní pocit, jako by bylo jeho tělo zabalené do měkké přikrývky, která hladila jeho poraněnou kůži a uklidňovala podráždění.

 

Otevřel oči, setkal se s mužovým pohledem a brýle se náhle rozzářily, skla byla opět hladká a celá, a Harry si poprvé mohl důkladně prohlédnout Severuse, skloněného nad ním.

 

Vypadal, jako by se vrátil z pekla. Jeho tvář byla poškrábaná a špinavá, vlasy slepené zaschlou krví a blátem, ústa pootevřená, jak pronášela tiché inkantace, když hůlkou přejížděl nad Harryho tělem, a oči… oči… vypadaly jako kované z oceli, pokryté černým smaltovým štítem, chránící cosi, co se skrývalo za nimi, a chvělo se tak moc, že se to kdykoliv mohlo rozsypat na kousky.

 

"Můžeš vstát?" Zeptal se ochraptěle Severus, díval se úzkostlivě ze strany na stranu a s neklidem vzhlédl k nespokojeným mozkomorům, kroužícím nad nimi. "Dostanu nás odsud, ale musíš mě poslouchat. Někde tu je… Pozoruje nás." Severusovi rty se sotva pohnuly, ale jeho zorničky těkaly na všechny strany v šíleném tanci.

 

Harry pomalu zvedl dlaň, dotknul se hluboké jizvy protínající Severusovu tvář a pohladil ho. Mužův pronikavý pohled se na něj okamžitě zaměřil.

 

"Jak jsi mě našel?" Zeptal se šeptem a tentokrát jeho zregenerované hlasivky uspěly. "Slyšel jsi, jak tě volám? Snažil jsem se vydržet, ale ty ruce… bylo jich příliš mnoho… dusily mě. Nemohl jsem nic dělat. Použil jsem nůž… ale nefungovalo to. Omlouvám se. Všechno jsem zničil."

 

Severus vypadal, jako by chtěl odpovědět, ale jen sevřel rty, chytil Harryho dlaň a přiložil si ji ke rtům, zavřel na chvíli oči, jako by se nedokázal zadržet a musel cítit na tváři jeho kůži, ale pak ji jemně odtáhl od své tváře a podíval se na rozšklebenou ránu na jeho zápěstí. Položil na ni špičku hůlky, zavřel oči a vyslovil dlouhou inkantaci, kterou Harry neznal, ale pocítil okamžité teplo, jak se rozlévalo po jeho kůži, a rána se začala zacelovat.

 

"Jaký okouzlující pohled… Odpusťte, že ruším tuto idylickou atmosféru, ale ještě chvíli, a pozvracel bych se znechucením."

 

Ten vysoký hlas, který jakoby přicházel odevšad, způsobil, že Harry samovolně ztuhl a každou chvílí očekával další kletbu.

 

Severus ho pustil a vyskočil, napřímil před sebe hůlkou a prudce se rozhlédl okolo, ale Voldemorta nebylo nikde poblíž vidět. Harry se podepřel rukama o zem, i když cítil slabost a lehkou závrať hlavy, kterou podporovaly mozkomoři vznášející se nad nimi v kruzích.

 

"Přiznávám, že jsem ohromen, Severusi. Prošel jsi labyrintem, který jsem pro tebe připravil, a ještě přede mnou stojíš o vlastních silách. Nečekal jsem, že se ti to povede. Dokonce jsem udělal všechno pro to, abys selhal... A přesto tu jsi. Přišel jsi pro něho." Na okamžik se odmlčel, jako by se snažil zbavit nepříjemné chuti posledních slov. "Když jsi sem přišel s mým mrtvým služebníkem… ukázal jsi neskutečné odhodlání, ale stále jsem nemohl uvěřit, že jsi to udělal jen pro něj. Chtěl jsem ti dát šanci. Stále jsem si myslel, že někdo s tvými dovednostmi, s tvojí pozicí a opakovaně dokazovanou oddaností, mě nezradí. Ale představení, které jsi před chvílí předvedl, nezanechalo žádné pochybnosti." Hlas se přibližoval stále blíže a stále více se chvěl potlačovaným vztekem. "Co se s tebou stalo, Severusi? Byl jsi jedním z mých nejlepších služebníků. Mohl jsi získat cokoliv. S tvou myslí a intelektem bys mohl mít u nohou celý svět, a vybral sis toho… toho kluka." Poslední slovo téměř vyplivl. Najednou se objevil po jejich pravé straně, jako by se vynořil za závojem, za kterým se dosud ukrýval.

 

Harry zatnul zuby, cítíc silné bodnutí bolesti v jeho jizvě. Severus okamžitě namířil hůlkou na Voldemorta a přesunul se tak, aby Harryho zcela zakryl.

 

"Mýlíš se," zašeptal Severus tichým, ochraptělým hlasem. "Budu mít u svých nohou celý svět. Vlastně pro něj jsem si sem přišel."

 

Tvář Temného Pána se zkřivila kypícím vztekem a pohrdáním.

 

"Podvedl jsi mě, Severusi. Mě, svého Pána. Měl jsi mi ho přinést na stříbrném podnose a vykonat každý můj rozkaz, A NE SE DO NĚJ ZAMILOVAT, TY ŽALOSTNÝ TUPČE!" Zuřivě zařval a Harry si musel přitisknout dlaň k čelu, když pocítil další nával bolesti. "Doufám, že prokážeš dostatek zdravého rozumu, abys sebou přinesl lektvar. Jestli mi ho vydáš z vlastní vůle, možná tě velkoryse nechám žít. Nesnaž se semnou vyjednávat, znám tě dost dobře na to, abych věděl, že bys sem nepřišel, kdybys ho neměl u sebe."

 

Harry se rozhlédl po ledem pokryté zemi a hledal svou hůlku. Spatřil ji o tři metry dál.

 

"Jestli to neuděláš," pokračoval Voldemort, zvednul přitom hůlku a zamířil s ní na Severuse. "Klidně vás oba zabiju hned teď."

 

Potřeboval jí. Nemohl tu prostě jen sedět a čekat až se Voldemort pohne. Už to nebylo o jeho vlastním životě. Přišel sem a věděl, že pravděpodobně zemře. Smířil se s tím. Ale Severus… Severus nesměl zemřít. Nesměl! Musí od něj Voldemorta odlákat. Za každou cenu!

 

Zvedl se na lehce se chvějících nohách a zamířil bokem, snažíc se dosáhnout na hůlku, ale ve chvíli, kdy ji chytil konečky prstů, uslyšel Voldemortův triumfální řev:

 

"CRUCIO!"