DI epilog 1

 

DI - Epilog - část I.

Tak a je to tu! Dovršení tohoto nádherného příběhu. Bylo to dlouhé, krásné, ale bohužel, vše musí jednou skončit. Děkuji Vám všem za všechny milé komentáře, ráda jsem pro Vás překládala, a sama jsem si příběh užívala s každým dalším slovem.

Tak, a teď už Vám jen popřeji krásné počtení a setkáme se opět u nějaké další pěkné povídky!

Vaše Elloii

Svět za oknem pokrývaly husté šňůry korálků utkaných ze silných, těžkých kapek, jež se lily z temných, inkoustových mraků a zavlažovaly keře a stromy, které obklopovaly dům ze všech stran.

Pršelo nepřetržitě dva dny a Harry začal přemýšlet, jestli se mu ještě před podzimem podrží zachytit poslední paprsky slunce. Obraz byl téměř hotový. Zbylo mu jedině zachytit stíny a k tomu potřeboval světlo. Nedokázal to udělat po paměti, i když dům pozoroval už tolikrát, buď když seděl na zahradě nebo kolem něj létal na koštěti.

Severus se zašil do své laboratoře a připravoval dodávku léčivých lektvarů pro kupce ve Skandinávii a Harry by mu s radostí pomohl, aby měl co dělat, ale potom, jak posledně málem vyhodil do vzduchu celý suterén, ho raději nevyrušoval.

Sedl si ke stolu, vytáhl velký kus pergamenu a rozhodl se napsat dopis Luně. Byla jedinou osobou, se kterou Harry udržoval kontakt po konci války. Severus posílal jeho dopisy soví poštou z různých míst v Irsku, aby je nikdo nedokázal vysledovat a vyzvedával je v těch samých místech.

Chvíli sledoval, jak proudy vody stékají po skle, pak zanořil brk do kalamáře a sklonil se nad pergamenem.

Drahá Luno,

vím, že už uplynulo trochu času a měl jsem Ti napsat dřív, ale během poslední hádky jsem rozbil celou dávku Mnoholičného Lektvaru, a Severus díky tomu celý měsíc nemohl nikam jít a nemohl Ti poslat můj dopis. Ale tentokrát lahvičky zajistil silnými kouzly, aby měl jistotu, že se jim nic nestane.

Děkuji, že se staráš o Hedviku. Velmi mi chybí a lituji, že ji nemůžu mít u sebe, ale je příliš charakteristická. Nemohl bych jí pouštět ven a byla by tu nešťastná.

Tvůj poslední dopis mě velmi potěšil. Je fantastické, že se Tonksová zlepšila. Byla to nepříjemná kletba a doufám, že lékouzelníci konečně najdou způsob, jak ji celkově obnovit sluch.

Harry se rozhodl až po osmi měsících od války napsat Luně svůj první dopis, a dát jí vědět, že žije a má se dobře. To od ní se dozvěděl, že Tonksová ztratila sluch díky kletbě, kterou na ní seslala Bellatrix, Neville ztratil jednu nohu, ale lékouzelníci mu vyrobili protézu a mohl se volně pohybovat, a Ginny strávila u Svatého Munga půl roku. Přežila, i když polovina jejího těla a tváře byla zjizvená z popálenin, které nebylo možné odstranit žádnými známými prostředky a kouzly.

Rád bych příští rok přijel na Ginnynu svatbu a viděl Vás, ale vím, že to Severus nikdy nedovolí. Dokonce i v neviditelném plášti mě můžou chytit a stejně vím, že tam nebudu vítán, kdyby se o mně Ron dozvěděl… Občas přemýšlím nad tím, že bych mu poslal dopis, ale vím, že by ho roztrhal, aniž by si ho přečetl. Nemyslel jsem si, že někdy dojde k tomu, že mě můj nejlepší přítel bude nenávidět…

Harry přestal psát a sevřel ústa. Nechtěl si to připomínat. Nechtěl si pamatovat Ronova slova, ani jeho pohled, když odházel se Severusem… ta vzpomínka byla příliš bolestná. Přivolávala temnotu…

Zavřel oči a zhluboka se nadechnul.

Víš, občas mi chybí. I Hermiona. Vzpomínám si na ty časy, kdy jsme si mysleli, že nás nic nemůže rozdělit. Že vždycky budeme spolu. Že se nám vždy podaří dostat z největších problémů, protože si pomůžeme navzájem. A pak Hermiona odešla a všechno se rozpadlo. Jako by byla cementem, který spojoval naše přátelství, a když byla pryč, všechno se rozpadlo a už se to nedá znovu postavit. Je od Tebe hezké, že si s ním chceš promluvit, ale je to ztráta Tvého času Luno, protože on názor nezmění. Nikdy mi neodpustí. Přestal jsem pro něj existovat a nic se na tom nezmění.

Snažím se na to nemyslet, ale občas je to těžké. Zvlášť v noci, když ležím v tichu, a poslouchám Severusův dech. Když zavřu oči, vrátím se myšlenkami do doby v Bradavicích, k jejich magii a chodbám. A cítím v sobě narůstající nostalgii, a pak si uvědomím, že se celý můj svět shluknul jen na dech jednoho muže… a vím, že kdyby mi ho někdo vzal... stejně by vzal i můj dech. A nikdo by mi ho nedokázal vrátit zpět.

Ale i přesto všechno, se tam moje myšlenky vrací. Předevčírem jsem měl sen, ve kterém jsem se znovu procházel Bradavickými chodbami…

Harry od Luny věděl, že McGonagallová po Bradavicích rozvěsila portréty na památku všech těch, kteří zemřeli za války.

…a viděl jsem je, Luno. Ale ne na portrétech. Viděl jsem je ve Velké Síni na hostině. A víš, co se stalo? Hermiona se rozesmála, vstala a přeběhla ke mně, ale než jsem ji stačil obejmout, probudil jsem se. A úplně jsem se rozsypal. Plakal jsem tak hlasitě, že jsem vzbudil Severuse…

A pak jsem ji musel navštívit na hřbitově. Vím, že bych neměl odcházet, ale cítil jsem vnitřní potřebu. Chtěl jsem si s ní promluvit. Musel jsem… cítit její přítomnost. A když jsem se vrátil…

Harry tiše otevřel dveře, snažil se nevydat žádný zvuk, aby Severuse nevzbudil, ale když překročil práh a jeho oči spatřily místnost osvětlenou jedině ohněm v krbu… okamžitě zapomněl na všechna bezpečnostní opatření. Obývák byl naprosto zdemolovaný. Nábytek přestal existovat, byl roztřískaný na padrť, podlaha byla posetá roztrhanými knihami, kousky omítky a čalounění, jeden ze závěsů, který byl ještě před chvílí na okně, hořel, zapálen převrácenou svíčkou. A uprostřed toho všeho zničení stál on. Severus. Otočený zády, se shrbenými rameny a lahví whisky v ruce.

Harry na něj zíral s široce rozevřenýma očima, a neměl ponětí, jak zareagovat, co říct, co udělat.

"Co se tu, do háje, stalo?" Zeptal se chvějícím se hlasem, vešel do obýváku a dával si pozor, aby nezakopl o kus zeleného křesla na podlaze.

Severus se prudce otočil, vrhl na něj zamlžený, zmatený pohled. Chvíli se zdálo, že posuzuje, jestli je Harry jen halucinací způsobenou alkoholovým opojením, nebo před ním opravdu stojí. A když se jeho oči rozšířily a během zlomku vteřiny se zúžily, tvoříc dvě úzké, černé štěrbiny, Harry věděl, že Severus opět získal kontrolu nad svou myslí.

"Kde jsi byl?" Zachrčel ochraptělým hlasem, a zamířil k němu jako nevyhnutelné tornádo. Harry couvnul ke stěně, vyděšený útokem, ale v té chvíli na něj Severus spadl, sevřel ruku na jeho krku a Harry na tváři pocítil jeho alkoholický dech. "Všude jsem tě hledal! Nikdy jsi neměl opustit tento dům bez mého souhlasu, ty idiotský, sobecký spratku!"

"Promiň," zamumlal Harry, snažil se chytit dech a rozevřít mužovi prsty kolem svého krku. "Byl jsem na hřbitově. Chtěl jsem navštívit Hermionu a tys tady nebyl a myslel jsem, že to bude trvat jen chvilku a já se vrátím a…"

Severus ho odtrhl od stěny a znovu na něj spadl. Harry zavřel oči, bojoval se závratí hlavy a slyšel zlověstný šepot plný hněvu u svého ucha:

"Nikdy víc už mě neopouštěj. Vždycky musím vědět, kde jsi. Vždycky! Jestli tě ještě jednou budu muset hledat, neručím za to, co se ti stane, až tě najdu. Rozuměls?"

…Celý následující den jsem strávil nápravou škod. Já… ještě nikdy jsem ho neviděl v takovém stavu. Je pravda, že jsme se od války oba změnili, ale jeho popadla jakási posedlost. Celou dobu mě sleduje, jakoby se bál, že stačí, abych na chvíli odešel z domu, a zmizím a už nikdy se neobjevím. A ta myšlenka ho paralyzuje natolik, že mě nedokáže ani na hodinu spustit z očí…

Harry přestal psát, když zaslechl blížící se kroky, které se zastavily v dokořán otevřených dveřích. Severus mu je nedovoloval zamykat. A věděl, že kdyby se otočil, spatřil by okraj jeho černého pláště, vykukující zpoza rámu. Ne moc, ale dost na to, aby Harry věděl, že ho Severus špehuje.

Vrátil se ke psaní teprve tehdy, když slyšel, že se kroky vzdalují a Severus se vrací do své laboratoře.

Občas mě to rozčiluje. Být pod neustálým dohledem, jako by na mě každou chvíli mělo něco vyskočit z křoví a sežrat mě. Cítím se… svázaný. Svázaný jeho posedlým strachem. Dokonce, i když jdu ven, abych se proletěl na koštěti… vidím ho dole, jak se zabývá svými magickými bylinami, které později používá k vaření lektvarů. A nemělo by být divné, že Severus tráví tolik času na zahradě, dohlíží na své rostliny, jelikož má spoustu objednávek od zahraničních kupců… ale vím, že to dělá také proto, aby mě měl na očích. Několikrát jsem ho prosil, aby roztáhl ochranou bariéru ze sedmdesáti alespoň na sto metrů okolo domu, ale pokaždé odmítl. Nemůžu v tak malém prostoru dělat manévry na koštěti, a nemůžu překročit hranici, protože by si mě někdo všiml. Ale vím, že bych ho neměl do ničeho tlačit. Použil na dům nejsilnější ochranná a maskovací kouzla, jaké se mu podařilo najít v nejbližší knihovně. Udělal opravdu ohromnou práci, aby nás skryl před celým světem a nedopustil, aby na nás někdo přišel. Ministerstvo nás může hledat, jak chce, ale nikdy nás tu nenajdou. Mimochodem, děkuji Ti za ty plakáty, které jsi mi nedávno poslala…

"Severusi! Podívej, co jsem dostal od Luny!"

Harry vpadl do laboratoře v suterénu, a držel v rukou dva obrovské plakáty.

Severus zvedl hlavu od kouřícího se kotlíku a věnoval mu nezaujatý pohled.

"Vypsali za nás odměnu. Poslouchej." Odkašlal si a začal číst. "Hledaný Severus Snape. Nebezpečný Smrtijed. Obviněn ze zrady, vraždy tří bystrozorů a nespočtu mudlů, spáchání desítek zločinů, včetně opakovaného použití neodpustitelných prokletí včetně únosu Harryho Pottera. Odměna za jakékoliv informace o místě jeho pobytu a pomoc dopadení tohoto krutého vraha - pět tisíc galeonů." Harry hvízdnul. "Pět tisíc galeonů? Teda, s tím bych si vystačil do konce života. Mimochodem, když už jsi mě unesl, proč si do teď nezažádal o žádné výkupné? Dokážeš si představit, kolik by Ministerstvo mohlo zaplatit za vraha Toho, Jenž Nesmíme Jmenovat?" Harry ignoroval vražedný pohled, který mu Severus poslal a podíval se na druhý plakát. "Kruci, to je obrázek ještě z Turnaje Tří Kouzelnických Škol! Ztracený Harry Potter. Válečný hrdina, který osvobodil Svět od teroru Toho, Jehož Nesmíme Jmenovat." Harry se zašklebil a koutkem oka viděl, jak mu Severus věnoval jeden se svých sarkastických úšklebků. Ignoroval ho a pokračoval: "Naposledy byl viděn ve společnosti hledaného nebezpečného zločince, Severuse Snapea. Pravděpodobně jím byl unesen. Může být vězněn a držen proti své vůli pod kletbou Imperius. Odměna za jakékoliv informace o místě jeho pobytu - dva tisíce galeonů. Zajímalo by mě, jestli by mi to vyplatili, když bych se sám přihlásil, co myslíš?" Zeptal se posměšně, a věnoval Severusovi dvojsmyslný pohled. "Když se podíváš na ty fotky, vypadáš jako pedofil, který unesl čtrnáctiletého."

Ale Severuse jeho vtip vůbec nepobavil. Díval se na něj čím dál drtivějším pohledem, až nakonec zasyčel přes zatnuté zuby:

"Jestli odsud to smetí okamžitě neodneseš, budou mi tam muset dopsat ještě jednu vraždu."

Občas Severus vůbec nedokáže poznat žert. A je obzvláště přecitlivělý, když mě učí vařit nějaký komplikovaný lektvar. Proto mám tolik rád chvíle samoty, když můžu prostě jen sedět v tichu a malovat, zatím co on se zabývá svými lektvary. Potřeboval jsem odreagování. Býval jím famfrpál, ale protože nemám možnost hrát, a nemám ani možnost svobodně si zalétat na koštěti, musel jsem si najít něco jiného. Něco, co by mi trochu nahradilo svobodu. A proces tvorby mi dává opravdu ohromný pocit volnosti. Severus mi pomohl přizpůsobit jednu místnost v patře na pracovnu. Mám spoustu barev a magických štětců. Podařilo se mi už vytvořit několik obrazů, ale nejvíc miluju tu chvíli, kdy po probuzení vejdu do obývacího pokoje a uvidím na zdi s krbem viset svůj nový obraz. A vím, že protože jsem ho tam nepověsil já, mohla to udělat jen jedna jediná osoba. A cítím… v nitru teplo. Ačkoliv od toho posledního incidentu Severus přestal věšet moje nové obrazy, což pravděpodobně znamená, že se na mě stále hněvá… Chtěl jsem jen získat barvu planoucího ohně z Ohnilezů, ale zapomněl jsem si navléknout rukavice z dračí kůže, když se na mě z ničeho nic Ohnilezy vrhly a popálily mě. No a naneštěstí to Severus uslyšel…

Harry křičel a motal se po pokoji, převracel stojany, obrazy a nádoby s barvami a snažil se popálenými prsty odtrhnout ze svého ramene stvoření připomínající pijavici a pak další, které se mu přisálo k noze. Měl pocit, jako by mu někdo do žil vlil tekutou lávu, která způsobovala, že jeho mysl planula a oči se zakryly mlhou. Narazil do křesla a svalil se na podlahu zrovna ve chvíli, kdy se dveře do pracovny prudce otevřely a udeřily o stěnu.

"Impervius!" Místnost se vyplnila hlasitým, chraplivým výkřikem a Harry ucítil, jak obě pijavice odpadly z jeho těla a s mlasknutím přistály vedle na podlahu. "Reducto!"

Uslyšel dva malé výbuchy, ale tak se mu motala hlava, že se nedokázal ani rozhlédnout, aby spatřil, co se stalo a prostě jen zavřel oči a přitiskl se k chladné podlaze. Cítil, jak mu žilami protéká oheň, který pálil jeho tělo šíleným tempem. Uslyšel rychle se přibližující kroky a po chvíli se jeho rozpáleného čela dotkla ledová dlaň. Uslyšel nad sebou zasyčení, ale nevěnoval mu pozornost, chytil tu ledovou dlaň a přesunul ji na svou tvář. Úleva, která přišla, byla téměř ochromující.

"Promiň," zašeptal, když ho Severus vzal za ruku. "Nezlob se." Cítil, jak se pod něj vsunuly paže a zvedly ho z podlahy. "Nic mi není," zamumlal, opřel si hlavu o Severusovo rameno a ovinul ruce kolem jeho šíje.

Severus ho někam odnesl, a až když Harry pocítil, jak se jeho kůže dotýká něčeho chladného, pochopil, že leží v posteli. Cítil, jak se mu na kůži lepí propocené oblečení, ale Severus ho rychle uvolnil od všech částí jeho oděvu a po chvíli se jeho popálenin dotkly třesoucí se, bledé dlaně, přinášející úlevu chladnou mastí. Na chvíli otevřel oči, aby spatřil, proč se Severus vůbec neozývá, ale když spatřil bledou, napjatou tvář, sevřená ústa a chvějící se emoce v černých očích, pochopil, že je na něj Severus naštvaný.

"Omlouvám se," zopakoval, znovu zavřel rozpálená víčka, protože už je nedokázal udržet a pocítil, jak mu Severus zvedl hlavu a vlévá mu do úst jakousi hořkou tekutinu, která způsobila, že se Harryho mysl stala ještě těžší a zamlženější.

A když se Harry pomalu propadal do krajiny snů, celou dobu cítil dotyk rtů na své dlani. A pak se ty rty začaly sunout po jeho kůži, po ramenu a dál. Laskaly ho a bylo to příjemné.