DI epilog 3

 

DI Epilog - část III. (poslední část)

"Znovu po tobě budu muset uklidit." Severusův hlas byl tichý a jemný.

Harry se neotočil, nepohnul ani svalem. Vbíjel pohled do stěny, a cítil v sobě plamenný hněv. Když se kroky přiblížily a Severus stál už téměř za ním, Harry se prudce odtáhl a zasyčel:

"Jdi pryč. Chci být sám."

Ale Severus na jeho slova nereagoval, a znovu se k němu přiblížil.

"Pojď do ložnice," zašeptal a než se Harry stačil znovu odsunout, pocítil na zádech paže, které ho zadržely na místě. Trhnul sebou, snažil se uvolnit, ale Severus jen umocnil stisk a přitáhl ho ke své hrudi, naklonil se k jeho uchu a zašeptal: "Promluvíme si o tom ráno. Teď se uklidni a pojď semnou do postele."

Harry cítil jeho erekci, jak se mu tiskne k zádům. Slyšel jeho ochraptělý dech u ucha. Vždycky to tak bylo. Vždy pro něj po jejich hádkách přišel a odtáhl ho do postele.

"Proč bych to měl dělat?" Zeptal se chladně a snažil se uvolnit od jeho paží a vůně. A vzrušení, vznášejícího se ve vzduchu jako hustý sirup. "Proč bych měl vyhovět tvojí žádosti?"

"Protože to nebyla žádost," uslyšel hlubokou, hrdelní odpověď a v té chvíli ucítil na svém krku horký jazyk, jako by Severus už déle nedokázal zadržet svůj hlad. "Musím tě mít."

Fungovalo to téměř vždy. Harry mu nemohl odolat. Ne, když ho ty štíhlé ruce uchopily s takovou chamtivostí, když mu ten hluboký hlas pronikl do uší jako sladký, lepkavý lektvar.

Ale tentokrát mu nedovolí zvítězit. Tentokrát nad ním získá převahu!

S největším úsilím se vytrhl z pavoučích paží, prstů a jazyka, otočil se k Severusovi čelem, a věnoval mu ten nejchladnější pohled, jaký ze sebe v tu chvíli dokázal dostat.

"Popros," zasyčel povýšeně, a díval se přímo do černých, lesknoucích se očí naproti. "Pros mě o to, abych ti dovolil mě mít."

V Severusových očích zaplanulo cosi horkého. Muž se objevil u něho jedním krokem, chytil ho za vlasy a přitáhl si ho ke rtům. A Harry pocítil, jak Severus útočí jazykem na jeho ústa, kouše ho zuby a nutí ho, aby je rozevřel a pak prohloubil polibek, tak prudce a chamtivě, až se Harrymu podlomila kolena a celé jeho tělo se pokrylo husí kůží. A až po chvíli si uvědomil, že muž tlačí jeho dlaň do svých kalhot, přitahuje ji na svou tvrdou erekci a šeptá mu přímo do ucha ochraptělým hlasem ztěžklým potřebou:

"Stačí ti takováhle prosba?"

Nevím, jak to dělá, že jediným gestem, jednou větou, jediným dotykem dokáže rozbít mou veškerou kontrolu v prach a já zapomenu na všechno, na všechna rozhodnutí a na to, co udělal... a prostě se mu odevzdám.

Ale i já mám své způsoby. Naučil jsem se pár triků, které téměř vždy fungují. A můj obraz byl jedním z nich. Pracoval jsem na něm téměř celý měsíc. Nakonec, když jsem byl spokojený, pověsil jsem ho v ložnici a šel jsem do sprchy, a když jsem se vrátil…

Harry vyšel z koupelny, a když spatřil, že Severus leží v posteli, drží v rukou knihu, jeho první reakce byla podívat se na obraz, který před chvílí pověsil na stěnu. Byl nedočkavý, jak na něj Severus zareaguje, jakým způsobem ho okomentuje a zda se mu vůbec líbí, ale když mu zrak padl na stěnu…

Harry cítil, jak se mu do žaludku vlévá chlad z rozčarování.

Obraz tam nebyl.

Věděl, že riskuje, když ho pověsil bez zeptání. Severus byl velmi pečlivý a pedantský, když šlo o umisťování všech věcí v ložnici. Ale, k sakru... byla to i jeho ložnice!

Severus by měl… měl by ukázat aspoň trochu… akceptování.

Harry sevřel ústa, odtrhl pohled od prázdné stěny a vrátil ho zpět k muži ležícímu na posteli, a byl si téměř jistý, že se Severusův pohled zaměřil zpět na knihu.

Bez dalšího přemýšlení, přešel k posteli, trhnutím z ní serval polštář a následně otevřel jednu ze skříní a vytáhl z ní deku, po čemž se ostentativně k zaskočenému muži otočil zády a zamířil ke dveřím.

"Kam jdeš?" Zeptal se ostře Severus.

"Jdu spát na pohovku," osvětlil Harry, otevřel prudce dveře a překročil práh.

"Nepůjdeš nikam. Okamžitě se vrať do postele."

PRÁSK!

Harry za sebou zabouchl dveře a rozhlédl se po obýváku. Zatím probíhalo vše dobře. Zapomněl jen na jednu, malou překážku - neměli pohovku. V obýváku stály jen dvě křesla. Černé a zelené. Dřevo v krbu ještě stále hřálo, a vydávalo slabé světlo. Harry přešel ke svému křeslu, usedl do něj, vytáhl nohy nahoru a podložil si hlavu polštářem, po čemž se přikryl dekou, stočil se a snažil se najít nějakou pohodlnou pozici. Zbývalo jen čekat.

Existovaly dva možné scénáře. V první z nich se Severus zuřivě vyřítí z ložnice, vzteklý Harryho neposlušností a jeho kompletní neúctou. Ale protože to do téhle chvíle ještě neudělal, stále existovala šance druhého scénáře. Šance, že Severus přemýšlí o tom, co udělal, zlomí se a pověsí obraz zpět. Ale Harry z vlastní zkušenosti věděl, že někomu takovému, jako byl Severus, může trvat, než přijde na takové řešení celou noc, takže jeho nejlepší možností bylo prostě jít spát. A to také udělal.

Probudil ho stín, který se nad ním skláněl. Chvíli neměl tušení, kde se nachází a v jednom šíleném zlomku vteřiny si dokonce pomyslel, že je to mozkomor, ale uklidnil se, když uslyšel ochraptělý šepot:

"Jeden týden. Máš jeden týden, aby ses jím nabažil. Pak musí zmizet."

Harry rozlepil ospalá víčka a zasténal, když mu přeskočily obratle. Všechno ho bolelo. Křeslo nebylo nejpohodlnějším místem na spaní.

Ale povedlo se mu další malé vítězství. Vybojoval týden. Zajímalo ho, kdyby šel spát do zahrady, jestli by mu Severus dal dva týdny…

Když se mu nakonec povedlo zvednout z křesla, Severus už byl pryč. Harry se vrátil do ložnice a podíval se na obraz, který zaujímal polovinu stěny. Věřil, že se mu docela dobře podařilo zachytit jejich dům a dva zářící patrony - zlatého lva s bílým hadem, jejichž společná zář osvětlovala temnotu skrývající se v rozích a oddělila je od tmy přicházející ze všech stran společně s temnými postavami v kápích, které k nim natahovaly své dlouhé, šupinaté ruce.

Harry se otočil a podíval se na Severuse, sedícího na posteli, jak se na něj dívá s tváří skrytou ve stínu vlasů a Harry nedokázal postřehnout jeho výraz. Proto prostě jen vylezl na postel, přešel k němu po kolenou a přitiskl své rty k jeho sevřeným ústům, skládajíc na ně krátký polibek.

"Děkuju," zašeptal a pak si lehnul na postel, položil hlavu na Severusova kolena a díval se na obraz.

Ano, tento obraz byl rozhodně doposud jeho nejlepším dílem. I když chápal, proč Severus nechtěl, aby visel v jejich ložnici. Mohl vyvolat… úzkost. Když se na něj díval, měl pocit, že se kolem něj temnota pomalu uzavírala v kruhu kolem domu, ale stačilo, aby se přiblížila blíž, aby spatřil, jak se světlo stalo ještě intenzivnější, a vyhnalo tmu až k samému okraji obrazu. Dokud budou Patroni spolu, tma nikdy nevnikne do středu.

…ale všechny ty hádky, neustálé boje, přízraky číhající v temnotě… to všechno přestává mít smysl, jakmile se mě Severus dotkne… uprostřed noci, uprostřed dne… když si mě vezme a vstoupí do mě a nepospíchá, a jeho kůže se otírá o mou a jeho tenké rty se spojí s mými ústy…

Harryho dlaň se vznášela nad pergamenem a oči mu utkvěly na dešti za oknem.

Jak popsat něco, co je dokonalé? Jak popsat okamžik, který je korunou všem ostatním chvílím, které musely nastat, aby se ta jedna, nejdokonalejší mohla stát?

To byl přesně okamžik té noci. Když se probudil z noční můry a svým pláčem vzbudil Severuse. A Severus... ano, on dokonale věděl, jak ho uklidnit.

Pronikal do jeho rtů se stejnou jemností, s jakou se v něm pohyboval. Jeho jazyk tančil s jeho vlastním jazykem s takovou něhou, s jakou jeho dlaně putovaly po jeho těle. Lízal jeho rty s takovou touhou, jako by se z nich snažil slízat veškerou chuť a nemohl se dočkat, až ho bude moc znovu ochutnat. A když se nasytil jejich chutí, přesunul svá ústa na Harryho dlaň, políbil jeho zápěstí a hlubokou jizvu, která ho přetínala, způsobená jednou z Voldemortových kleteb. Pravděpodobně tou samou, která zanechala jizvu na Severusově tváři. A Severus jí vždy věnoval velkou pozornost, líbal ji a lízal, jakoby… jakoby chtěl Harrymu vynahradit všechnu bolest, kterou zažil. Ale nemusel to dělat, když i jeho tělo pokrývaly jizvy. A Harry je miloval všechny. Miloval putovat po nich prsty a jazykem. Ale tentokrát mu to Severus nedovolil. Vysunul se z něho a jemně ho obrátil na břicho, zakryl ho svým tělem a znovu do něj vstoupil. A Harry cítil jeho váhu, cítil, jak ho zakrývá, jako by se ho snažil skrýt před celým světem, cítil jeho dlaně, propletené s jeho prsty a tvář nořící se mu do vlasů. A slyšel tiché skřípění postele, když Severus zvedl bedra, drobně se z něho vysunul a následně se znovu zanořil, jako by nedokázal vydržet ani chvíli mimo něj. A Harry slyšel svůj vlastní hlas, jak vyslovuje slova, která nedokázal zastavit:

"Zůstaň semnou. Celou noc."

Severusova tvář se zanořila ještě více do jeho vlasů a Harry uslyšel tichý, měkký šepot u svého ucha:

"Zůstanu s tebou navždy."

A když už bylo po všem a já usínal, přitiskl se k mému boku, a pocítil jsem jeho dlaň, jak hladí mé vlasy a…

Harry přestal psát, když slyšel blížící se kroky. Severus se zastavil za ním a Harry pocítil jeho dlaň na tváři.

"Už máš hotovo?" Zeptal se.

"Ještě jednu větu," odpověděl, otřel se tváří o jeho dlaň a cítil, jak se jeho štíhlé prsty chvějí touhou. Věděl, že ho sem přivedla potřeba. Věděl, že už to Severus nedokázal vydržet, a že ho potřebuje mít u sebe celou dobu.

…a vím, že mě už žádná noční můra nevzbudí, protože on bude bdít, aby je ode mne všechny odehnal.

"Hotovo."

KONEC