DI 29/2

DI - kapitola 29. - část 2. 

Harry se rychle skrčil, unikajíc tak střetnutím s blížícím se potloukem. Tribuny pod ním jásaly. Slyšel křik svých spoluhráčů, ale svist větru v uších účinně potlačil všechny zvuky, které se k němu mohly dostat. Pokoušel se vypátrat Zlatonku, která se několikrát blýskla někde na okraji hřiště, ale pokaždé, když chtěl vyrazit, zmizela stejně rychle, jako se objevila. Mimo to na něm Cho byla celou dobu nalepená. Rozhlédl se po barevných tribunách, obručích a hřišti, na kterém se konala divoká bitva.

Támhle! Viděl záblesk! Přímo uprostřed hřiště, asi deset metrů nad zemí. Narovnal své koště do správného směru a modlil se, aby si Cho nevšimla jeho pohybů. Naklonil se nad násadou. A najednou ucítil podivný tlak v okolí svého zadku. Něco se zasunulo přes jeho svěrač a hladce vklouzlo do jeho nitra. Zasténal, cítíc nepředstavitelné potěšení, které přicházelo s tím známým pocitem píchání.

Podíval se dolů a uviděl, že se jeho koště změnilo na… Severuse. Harry na něm seděl, nechávajíc Snapeův penis do něj hluboko pronikat, přičemž každý pohyb v něm vyvolal explozi potěšení. Úplně zapomněl na zápas, na Zlatonku. Všechno přestalo existovat. Zůstala jen Severusova erekce, které se do něj vbíjela s rostoucí rychlostí. A pak nad sebou zaslechl výkřik. Asi Angeliny.

"Harry! Přestaň se bavit a jdi po Zlatonce! Cho už ji skoro má!"

Harry se pokusil vrátit do reality a soustředit se na své zadání.

Zlatonka! Musí ji dostat! Nemůže selhat!

Naklonil se nízko nad Severuse a vyhýbajíc se Cho, se vrhl po lesklém zlatém míčku.

Už ji měl. Skoro ji měl! Natáhl ruku… Ve chvíli, kdy se jeho prsty dotkly míčku, pocítil, jak penis muže zasáhl jeho prostatu. Zasténal a skoro pustil míček z ruky. Slyšel, jak tribuny pod ním křičí radostí. Hvízdot a výkřiky se mísily s jeho sténáním. A pak se zlatonka, kterou držel v dlani, začala měnit. Uvolnil ji a uviděl, že má krvavě červený odstín a na jeho povrchu se objevila ústa. Změnila se v huláka, který začal vřeštět hlasem McGonagallové:

"Harry Jamesi Pottere! Během zápasu famfrpálu není dovoleno mít sex! Prosím, okamžitě slzte z profesora Snapea! Porušil jste nejméně patnáct školních nařízení! Nebelvírská kolej se za vás stydí! Dostáváte doživotní školní trest! Každý večer v mém kabinetu!"

Co? Jak doživotní? To znamená, že až skončí v Bradavicích, bude muset dál chodit na tresty k McGonagallové? Proč? Neudělal nic špatného! Vždyť jenom píchá se Snapem. Co je na tom špatného? Chytil Zlatonku, vyhráli! To nic neznamená? Proč se stará jen o to, že ho Snape píchá?

"Oooch… Severusi…" zasténal a cítil, jak muž zrychluje. Hulák náhle přestal být důležitý. Něco na něj ještě křičel, ale Harry ho už neposlouchal.

"Jsem Vyvolený," napůl zakřičel, napůl zasténal. "A můžu si píchat, s kým chci a kdy chci! Dokonce i na zatraceném zápasu! Zlatonku sem chytil a teď… chci jen… oooch… Severusi…"

Byl blízko… Už tak blízko… Cítil narůstající napětí. Ostatní slova McGonagallové se utopila v Harryho dlouhém, chraplavém zasténání, když mu Severusův penis zasáhl prostatu a nastala obrovská exploze, která smetla všechno z povrchu země. Zmizely branky, hřiště i tribuny. Zůstal jen Severus. Pluli v temné, bezvýznamné prázdnotě. Sami. Ponoření do absolutního, bolestivého potěšení z orgasmu.

Pak z té prázdnoty zazněl hlas. Zpočátku nevýrazně.

"Pottere!"

Někdo ho volal.

"Pottere!"

"Vypadni, Rone," zasténal Harry. "nechci ještě vstávat. Jdi na snídani sám."

Trochu ho překvapilo, že ho Ron volá příjmením, ale tolik se chtěl zpátky ponořit do toho nádherného snu, že na to rychle zapomněl. Bojoval ze všech sil, aby se nerozplynul.

"Pottere!" Hlas byl ostřejší a výraznější.

Harry prudce otevřel oči. Tulil se k něčemu temnému a známě vonícímu…

Snape! Zvedl hlavu a podíval se přímo do černých očí, které ho pozorně sledovaly. Jeho ruce byly ovinuté kolem mužova krku.

Oh, Sakra! Usnul mu na klíně!

"Je deset, Pottere. Jestli se během patnácti minut nebudeš nacházet ve své společenské místnosti, mohu sebrat tvé koleji třicet bodů," řekl Mistr lektvarů, odkládajíc knihu, kterou držel v ruce, na stůl. Zřejmě si četl, když Harry spal. Nebelvír překvapeně zamrkal.

"Dovolil si mi…" řekl a odmlčel se. Jeho hlas byl chraplavý, jakoby dlouho a hlasitě křičel. Také ho bolelo hrdlo. Odkašlal si a pokusil se znovu: "Dovolil si mi tu spát téměř tři hodiny?" zeptal se a jemně zčervenal, když si konečně vzpomněl, co bylo příčinou té bolesti. Ještě jednou si odkašlal a postřehl záblesk pobavení v Severusových očích.

Zákeřný bastard!

"Ano. A musím přiznat, že to byla nezvykle… zajímavá zkušenost." řekl mistr lektvarů a na jeho ústech se roztančil zlý úšklebek. "Zejména to rozmařilé sténání… Nikdy jsem nepředpokládal, že by náš Vyvolený takto rád bavil publikum… ke všemu na zápase? Co by na to řekli tvoji fanoušci, Pottere?"

Harry cítil, jak mu tvář hoří studem. Obrazy snu do něj začaly zasahovat plnou silou. Vzpomněl si na zápas, Snapea, huláka od McGonagallové, orgasmus…

Sakra!

Rychle se podíval dolů na svoje kalhoty. Byla na nich velká, vlhká skvrna. Severusův pohled následoval ten jeho. Zvedl jedno obočí, když se zeptal:

"Až tak dobrý sen, Pottere?"

Harry si nemyslel, že by ho hanba mohla někdy sžírat jako kyselina, ale právě tak se teď cítil. Viděl, jak si Severus zkousl rty, aby se nerozesmál. A to bylo ještě horší!

Ostře odvrátil obličej, nechtěl vidět, jak se Snape směje jeho ponížení.

"Musím jít," řekl třesoucím se, tlumeným hlasem. "Až odejdu, můžeš se mi smát dle libosti." nedokázal skrýt v hlase lítost.

Jak mohl? Až tak se mu líbilo jeho ponížení?

"Zmlkni, Pottere, a podívej se na mě!" Severusův hlas ho udeřil jako bič, ale Harry to nechtěl udělat. Nechtěl se na něj podívat. Ne, když měl dojem, že se brzy rozplyne rozpaky.

V té chvíli ucítil dotyk chladných prstů na své bradě. Severus jemně, ale pevně otočil jeho tvář k sobě, aby ho donutil se na něj podívat.

"Máš splnit můj příkaz," řekl ostře a z jeho tváře zmizelo pobavení. "Přestaň se na sebe zlobit." na okamžik se podíval do Harryho zelených očí, jakoby nad něčím přemýšlel. "Je to nezvykle… stimulující, že jsem mohl na vlastní oči vidět to, o čem jsem jen slyšel. Jak často o mě sníš tímto způsobem?" V Severusových očích se blyštily dravé jiskry.

Harry cítil, jak jeho stud pomalu povoluje, nahrazujíc ho… zvědavost. Opravdu to chtěl Severus vědět? Vypadalo to, že ano…

"Příliš často," zamumlal v odpověď, cítíc, že znovu zčervenal.

"V tom případě s tím musíme něco udělat," odpověděl tajemně muž.

Harry se zamračil. Co měl Severus na mysli, o čem to mluví? Jeho oči se rozšířily, když očima mistra lektvarů proběhl záblesk. To Harrymu stačilo.

Všechen stud se téměř okamžitě vypařil, a nahradil ho příjemný tlak v podbřišku.

"Souhlasím," řekl s křivým úsměvem. "Co se týče mě, můžeš ve mně zůstat napořád. Ale myslím, že by se nám asi špatně pohybovalo…" Zaskočení se objevilo na Severusově tváři a tak se zachichotal. Jeho představivost mu začala podsouvat různé scénáře, jeden bizarnější než druhý. "Možná bychom tak mohli přijít do Velké Síně?" Už to nedokázal vydržet a začal se smát. Znechucená Severusova tvář mu nepomohla se ovládnout. Naopak způsobila, že měl ještě větší problémy s dýcháním. "Promiň," zahýkal, "Ale představil jsem si to… McGonagallová by mi pravděpodobně sebrala všechny body." Potřeboval chvíli, aby se nadechl. "Už slyším její hlas: Severusi, prosím, okamžitě se vytáhněte z pana Pottera!" Harry se naklonil dopředu, neschopen ovládnout hysterický smích, otíral si slzy a zahlédl jak se koutek Severusových úst nekontrolovatelně zatřásl.

"Netušil jsem, že v sobě máš Zmijozelské uvažování, Pottere," řekl nakonec muž, když se Harrymu podařilo ovládnout.

Když se Harry konečně přestal chichotat, ušklíbl se a odpověděl: "Učím se od mistra."

"Vidím, že jsi již hodně unavený, začínáš blábolit," řekl Severus a vytáhl hůlku, aby Harryho očistil. "Pokud teď nepůjdeš do své společenské místnosti, opravdu uvažuji o tom, že ti odeberu body." něco v jeho očích se zatřpytilo.

Harry pocítil lítost. Nechtěl ještě odejít. Chtěl tady zůstat, tady se Severusem. Proč vždycky musí odejít?

"Chtěl bych tu zůstat na noc," řekl tiše. "Někdy v noci… mám obrovskou touhu… po tobě." Podíval se přímo o černých, bezedných očí a uviděl, že v nich po jeho slovech zaplálo malé světýlko. Ale brzy zhaslo. Jako jiskra, která dopadla na chladnou plochu a rychle zhasla. Mezi Snapeovým obočím se objevila vráska.

"Nejen, že tě musím snášet celý den, ale chceš mě iritovat ještě v noci?"

Harry se zamračil. Nevěděl, jestli to byl jen výsměch, vtip, nebo zda to Severus myslel vážně. Proč všechny jeho smysly křičely, že to byla ta druhá možnost? Cítil se hloupě, že to řekl. Možná, že chce příliš mnoho?

"V pořádku. Už půjdu. Nechci tě iritovat." Když se podíval na Snape, jeho oči se vzdorovitě zaleskly.

Jedno z tmavých obočí se zvedlo. "Chceš mě vyprovokovat, Pottere?"

Zase to samé! Jak to dělal, že vždy bezchybně uhodl jeho úmysly? Jako by z něj opravdu četl jako z otevřené knihy. Možná měla Hermiona pravdu? Možná opravdu neuměl skrývat své pocity?

Ale muž měl pravdu. Chtěl ho vyprovokovat. Chtěl, aby to Snape popřel.

Ale neudělal to. A to byl důvod bolestného tlaku, který pocítil na hrudi.

"Nevadí," řekl tiše, slezl ze Severusova klína, muž ho celou dobu pozorně sledoval. Chtěl se otočit, aby odešel, ale neudělal to. Naklonil se, obalil ruce kolem mužova krku a vtisknul mu na tvář polibek. Cítil, jak muž nepostřehnutelně ztuhl a zadržel dech.

"Dobrou noc, Severusi," řekl tiše a narovnal se. Uviděl v očích mistra lektvarů zaskočení, ale zmizelo stejně rychle, jako se objevilo.

Harry se na něj usmál. Když už byl za dveřmi, úsměv z tváře Nebelvíra zmizel a zachmuřil se smutkem.

"Dobrou noc, Harry," zašeptal sám sobě.